Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové,
zabýváme se tímto návrhem zákona, aby se nám podařilo alespoň o píď zjednodušit nejrůznější řízení nutná pro klíčové stavby. Pro klíčové tak, že podvazují vývoj a další rozvoj české ekonomiky, navíc tedy nepochybně v době, kdy všichni uvažujeme o tom a snažíme se pomoci tomu, aby se česká ekonomika mohla rozvíjet rychleji. O to podstatnější je ta norma. A o to podstatnější je, abychom využili příležitost k tomu dlouhodobou zátěž českých správních řízení alespoň trochu zmírnit.
Já bych rád představil několik konkrétních změn, které slibují významné zjednodušení stavebních řízení, a to v některých případech i v obecné podobě, nejenom pro liniové stavby, ale i tam, kde je to nutné a kde se to týká nejenom klíčových investorů liniových staveb, ale i tam, kde se to týká třeba drobných stavebníků, protože tam všude nás opravdu tlačí bota v České republice.
Jeden z těch mých pozměňovacích návrhů odstraňuje paragraf 96b. Odstraňuje ho bez náhrady, protože pokud se v posledních letech objevilo někde významné zatížení celého procesu stavebního řízení, tak je to právě toto nové ustanovení, které uložilo všem stavebníkům, aby si zajistili závazné stanovisko orgánů územního plánování. Přitom to stanovisko v mnoha případech vypadá tak, že příslušný odbor obce s rozšířenou působností napíše, že nebude-li pršet, nezmokneme. Nebo napíše, že protože je tam povolen stavět, tak se tam stavět může.
Jenomže problém je v tom, že celá tahle procedura v některých případech trvá pět měsíců. Pět měsíců představuje 150 dnů zdržení celého toho stavebního řízení. To je ten důvod, který v posledních letech přispěl k tomu, že jsme se propadli. V posledních letech, v letech, kdy MMR je pod vedení hnutí ANO, kdy jsme se reálně propadli o několik příček v rychlosti a náročnosti stavebního řízení.
Ten návrh neznamená, že by se najednou měla v České republice rozšířit džungle v tom, co se smí nebo nesmí stavět. Říká jenom, že to, co fungovalo, co fungovalo lépe, to jest, že soulad s územními plány posuzovaly obecné stavební úřady. Ty stavební úřady, které tu situaci v místě dobře znají. Sledují ji průběžně, protože ti úředníci také přímo kolem těch jednotlivých zón, kolem těch jednotlivých budoucích staveb prostě chodí. A také vědí, že když kolem nich půjdou třeba příště, tak že by se mohli stydět, kdyby tam dovolili něco, co tam prostě být nemá. Tahle přímá vazba je velmi důležitá a místní znalost.
Ten návrh, se kterým přicházím, ruší tu úplně zbytečnou proceduru a říká, že se vracíme zpátky tam, kde jsme byli a kde to fungovalo, že to posouzení s platným územním plánem prostě provede obecný stavební úřad. S tím, že v okamžiku, kdy zároveň hledíme na to, že vznikne digitální technická mapa, která jako jednu vrstvu pochopitelně ponese i územní plán, tak kontrola, i následná, ve všech dalších souvisejících řízeních bude velmi jednoduchá.
Pokládám tento návrh za důležitý také proto, abychom dokázali odstranit jeden obrovský hendikep, který jsme v České republice pojmenovali, to jest, kvalita územního plánování. Na kvalitu územního plánování mají největší vliv právě obce s rozšířenou působností, respektive úřady regionálního rozvoje obcí s rozšířenou působností, protože ti jsou nejčastěji pořizovateli územních plánů. A když se tam dneska půjdete zeptat, jestli to nejdůležitější, co by měli dělat, to, kde je možné zhodnotit jejich kvalifikaci, to, co opravdu umí, to jest, jestli pro obce a města připravují územní plány, tak pokrčí rameny a řeknou, no, kde bychom na to vzali čas? My tady razítkujeme stanoviska v souladu s územním plánem. Razítkujeme tady ty věty, nebude-li pršet, nezmokneme, a to nám zabere tolik času, že na skutečnou práci s přidanou hodnotou, kterou od nich potřebujeme, tedy na vytváření územních plánů, jim prostě nezbývá čas. To je realita.
To způsobilo přidání úplně zbytečného razítka a ten návrh, který v tuto chvíli leží na stole a pro který můžeme zvednout ruku, říká, že tohle zbytečné zdržení, které nejenom prodlužuje stavebníkům čas na přijetí k získání územního rozhodnutí čí stavebního povolení, ale taky jim významně usnadníme život, protože nebudou muset běhat po úřadech, které jim opravdu nic skutečného, praktického, pozitivního nepřinesou. A dáme tím také prostor pro to, aby ti, kteří to umí na odborech regionálního rozvoje, se mohli věnovat tomu nejpodstatnějšímu, kvalitní přípravě územních plánů pro to, aby se v České republice nejenom mohlo stavět rychleji, ale aby se stavělo moudře, aby se realizovaly dobré záměry tam, kde to území umožňuje a kde to také území unese.
Proto pokládám zrušení § 96b za důležitou věc, za cestu k tomu opravdu zjednodušit lidem život, zkrátit stavební řízení. Když se tady snažíme dosáhnout změny, tak tady se ta konkrétní změna k rychlému stavebnímu řízení a nebo alespoň k významnému urychlení stavebního řízení nabízí. A ne za dva nebo za tři roky, ale od okamžiku, kdy nabyde tento zákon účinnosti, což může být 1. ledna příštího roku. Zazní dotaz, teď když jsme tam tedy některé úřady vybavili potřebnými lidmi, co budou dělat, nenastane horror vacui na odborech regionálního rozvoje. Nepochybujte o tom, že nenastane, akorát by se naplnil skutečný význam a smysl existence odborů a začaly by se věnovat ve větší míře přípravě územních plánů a zkvalitnilo by se územní plánování v České republice. To je daleko podstatnější a můžeme k tomu přispět.
Tolik důležitá poznámka k jednomu z těch pozměňovacích návrhů s označením K7.
Dovolím si ještě okomentovat další dva návrhy, které směřují k rychlejší a snazší výstavbě sítí nové generace, neboli sítí optických vláken, sítí elektronické komunikace, které potřebujeme pro to, aby se v České republice dalo zjednodušit množství různých procesů, aby lidé třeba v situaci, která je výjimečná, kterou připomíná nedávná koronavirová epidemie, dosáhli na víc věcí z domova a mohli z domova pracovat a mohli si z domova snáze vyřizovat i úřední záležitosti. V České republice máme kvalitní páteřní komunikace, páteřní sítě moderní generace. Co nám ale schází, je to, aby rychlá data doputovala i do vzdálenějších oblastí a do odlehlých míst. Řešení není úplně jednoduché, ale v okamžiku, kdy by se podařilo snáz pokládat optické vlákno, například do pomocných silničních pozemků, neboli vedle krajnice tak, jak to dělají v mnoha státech světa, znamenalo by to významné urychlení rozvoje sítí a významně rychlejší připojení i vzdálených oblastí k rychlému internetu. My jsme v tomto týdnu s Ministerstvem průmyslu a obchodu a s Ministerstvem dopravy absolvovali několik schůzek, protože tohle je důležitá věc, tohle je významná priorita, koneckonců vláda ji také klade také na jedno z prvních míst, a hledali jsme způsob, jak se s tím vypořádat. V tuto chvíli chápu, že nebudou tyto dva návrhy mít podporu zejména Ministerstva dopravy, Ministerstvo průmyslu a obchodu se od začátku na jejich přípravě podílelo, bylo jim nakloněno. Problém nastává v obraně silničních pozemků. Tady jsme ale včera našli alespoň posun ve veřejném příslibu, že v horizontu jednoho měsíce všichni ti aktéři, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo dopravy, najdou řešení na to, jak se s tím vypořádat v některých z budoucích zákonných úprav tak, aby se opravdu v České republice dařilo budovat sítě elektronických komunikací rychleji a neházeli jsme si zbytečně klacky pod nohy.
Tolik důležitá poznámka k těm krokům, které se týkají urychlení vývoje a rozvoje sítí nové generace.
A poslední moje poznámka se týká domněnky souhlasu, neboli fikce souhlasu. Tady zaznělo, jak uzákonění fikce závazného souhlasného stanoviska může vytvářet problémy. Realita je taková, že ale neexistence toho biče nad lhůtami úřadů vytváří nejvážnější problémy. Bavíme se o fikci závazného souhlasného stanoviska, ne o fikci finálního rozhodnutí, meritorního souhlasu, zda je možno stavět, nebo ne. Bavíme se důležitém podkladu pro rozhodování a problém, který nastává v České republice, je ten, že i ty podklady k jednotlivým řízením se zdržují a zdržují se často ne o měsíc, ale i o několik měsíců. A fikce závazného souhlasného stanoviska se do zákona nevkládá přece proto, aby se naplňovala, ta se do zákonů vkládá proto, aby existoval silnější nástroj, jak naučit stát hledět si svých závazků a hledět si lhůt, které, když jsou na jedné straně závazné pro občana, a stačí jeden den prodlení, aby byl občan out, buď musel platit pokutu a nebo se dostal do situaci, kdy prostě už od státu žádné povolení nezíská, a všichni, kteří v tom sále procházeli nějakými složitými procesy, tohle prostě mohou snadno dokladovat, takovým situacím museli čelit. My říkáme, že potřebujeme vyzbrojit také stát silnějším tlakem na to, aby úřady plnily svoje lhůty. A fikce závazného souhlasného stanoviska, domněnka souhlasu, jak ji navrhujeme my v podobě, která je podle mého soudu legislativně schůdnější, je v tomhle ohledu významná pomoc k tomu, aby se dařilo rychleji stavět a získávat nezbytná povolení dříve. A neříká to nic o tom, jak se úřady vypořádají s tím finálním meritorním rozhodnutím, jak vyhodnotí všechna pro a všechna proti k příslušným stavbám.
Děkuji mnohokrát za pozornost. Přál bych si, aby se podařilo překonat tradiční, aspoň v některých důležitých případech, rozdělení: nebudeme s tím souhlasit, protože to neprošlo vládou, protože přece vláda tady má jediná puvoár na to navrhovat dobrá opatření. Tady se nabízí několik věcných a důležitých kroků k tomu, aby se zrychlilo stavební řízení, aby se zrychlily kroky, které nutně potřebujeme pro to, aby se česká ekonomika mohla rozvíjet a k tomu je infrastruktura nezbytně třeba.
Dovolím si vás oslovit s tím, abyste v tomto ohledu na chvíli odhodili klapky úzce koaličního a opozičního vnímání a sledovali zájem, který se skrývá v těch konkrétních návrzích, zájem stavět rychleji, stavět jednodušeji a otevřít ekonomiku i tím, že prostě bude infrastruktura lépe vyzbrojená, budeme mít ty nezbytné liniové stavby, na které už dlouho čekáme a že i pro stavebníky v České republice, ať jsou malí nebo velcí, budou prostě vhodnější podmínky. Teď je ta příležitost, teď to můžeme udělat, tak, prosím, nepromarněme tu příležitost zjednodušit lidem život.
Děkuji za pozornost.
