Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já už jsem tady vystupoval na téma stavební zákon. Dovolím si teď před hlasováním shrnout ty nejvážnější body. A zkusit ještě zatáhnout za záchrannou brzdu, tak jak zaznělo, schválením toho stavebního zákona bychom se totiž opravdu přiblížili pádu do propasti. Do propasti spojené s celou řadou vážných rizik.
Paní ministryně - tak to se u mnoha zákonů nedělo, vydala takovou sličnou knížečku - Mýty o novém stavebním zákoně. (Ukazuje knížku.) Tady je třeba obrázek, kde jakýsi pán říká, že miluje, když zjara začnou v polích klíčit stavební pozemky. To mi připadá bizarní. Nevím, jestli se paní ministryně s touto kresbou ztotožňuje, a jestli také miluje, když zjara začnou v polích klíčit stavební pozemky. Ale chtěl bych přece jenom zaměřit vaši pozornost na tu knížku, protože popravdě řečeno, ty nejvážnější problémy toho zákona pojmenovává úplně přesně. Říká, že jsou to mýty, ale vlastně je nijak nevyvrací. Naopak jim vlastně dává za pravdu.
První mýtus nastane kolem stavebních úřadů. Bohužel to není mýtus. To je reálné riziko, a v té uplynulé debatě tady vystoupila celá řada kolegů, kteří jasně dokladovali, že to je reálné riziko. Ten zákon totiž vytváří opravdu velký megastavební úřad, do kterého by měl stát nabrat 13 tisíc, resp. více než 13 tisíc úředníků. To je realita, kterou nikdo nemůže popřít. A zároveň víme, že ti úředníci, noví, tady nejsou. Znamená to přesvědčit všechny ty stávající, aby se do toho nového megastavebního úřadu vydali.
A přitom víme - a tady zdůrazňuji, co zaznělo, že jenom 40 % z těch nyní oslovených, a to jenom těch, kteří působí na samotných stavebních úřadech, ne na orgánech dotčených, na dalších odborech, tak ti všichni říkají jenom ze 40 %, že by přešli do toho nového stavebního úřadu.
No to je přece naprosto jasný signál, že kolaps stavebních úřadů hrozí a místo toho zrychlit a zjednodušit stavební řízení se tady vlastně předkládá varianta reálného ohrožení, kolapsu stavebních řízení. A to, že finanční prostředky, které bude mít stát k dispozici, které by do České republiky mohly doputovat prostřednictvím dotací, se prostě nepodaří vyčerpat, protože nebudou vydávána stavební povolení, a to třeba dokonce několik let. A není to jenom stanovisko opozice, jasně to také ukázal na mnoha případech ministr kultury v těch předchozích vystoupeních a ukázala to také analýza Ministerstva vnitra, která nebyla překonaná. Chápu, že se paní ministryni nelíbí, protože jí vůbec nehraje do not, ale nejde tuhle analýzu Ministerstva vnitra jako důležitého resortu hodit za hlavu. A všechny ty klíčové body, které tam jsou pojmenované, je potřeba mít dneska na paměti. Hlasováním o stavebním zákoně bychom se opravdu pouštěli do závažných rizik. Slyšíme to od celé řady starostů - nikde není garantováno, že poskytnou stávající prostory, nikde není garantováno, že paní ministryně bude mít úředníky pro ten nový megastavební úřad. Velmi pravděpodobně nebude nebo lépe řečeno, nebude je mít k dispozici její nástupce či nástupkyně v úřadu ministra pro místní rozvoj. Tohle všechno jsou velmi závažné argumenty.
Mýtus číslo 2 - vznikne zbytečný megaúřad a celé to bude stát balík peněz. Líp bych to nepojmenoval. A přesně i to se objevuje v analýze Ministerstva vnitra. Prostě bude to zbytečný megaúřad. Dneska už vidíme, jaký je osud Sportovní agentury. Také zaznívalo, že to nezbytně potřebujeme, že bez toho se Česká republika nepohne dál. Od té doby jeden problém za druhým. A protože jsme nepoučitelní, jak říkal Albert Einstein, pokud předpokládáte, když se to nedaří, ale pořád to opakujete, tak to je prostě bláznovství. A tohle, já se obávám, že je další ukázka toho, že spoléhat na vytváření centralizovaných nových úřadů je prostě nejenom sázka na nejistotu, je to velmi vážné riziko, které se opakovaně prokázalo a nechápu, proč přes všechny výhrady, přes všechna upozornění paní ministryně střemhlav míří hlavou do zdi.
Další mýtus, ovšem ten tady nikdo nenavozoval, říká: k rychlejšímu povolování staveb by stačila jen digitalizace. Je jasné, že jenom digitalizace nestačí. My jsme také navrhli řešení, které zahrnovalo celou řadu výhod té poměrně rozsáhlé rekodifikace, ale neměnilo to nejvážnější a rizikové, nepřinášelo vznik megastavebního úřadu. Byla to rozumná cesta bez zbytečných rizik, ale s jasnými výhodami. A mrzí mě, že přes všechny ty věcné argumenty položené na stůl tady pořád před námi stojí ideologická chiméra toho, že megastavební centrální úřad spasí Českou republiku a spasí stavební řízení u nás. Nespasí, ve výsledku je ohrozí a ty důvody tady zaznívají, zaznívají a budou zaznívat znovu.
Mýtus číslo 4 - dostupnost stavebních úřadů se sníží a vzdálí občanovi. No o tom také není sporu, protože ten návrh, který tady budeme hlasovat jako komplexní pozměňovací návrh, jako nový nosič hospodářského výboru, no tak ten opravdu negarantuje, že vzniknou stavební úřady jako detašovaná pracoviště toho nového megastavebního úřadu na místech, kde je to třeba. Nic takového se tam nepraví. Samozřejmě, že platí myslím dnes už obecná shoda - koneckonců zaznívalo to i ve stanovisku Sdružení místních samospráv - že držení těch jednohlavých stavebních úřadů není udržitelné, že to není na místě, že tady musí proběhnout úprava, která by znamenala posílení stability úřadů a lepší výkon. Ale na druhou stranu tady v podobě toho předkládaného návrhu vidíme vychýlení kyvadla do druhé úvratě. Tady se negarantuje vůbec nic a samozřejmě, že to znamená oddálení stavebních úřadů lidem. A samozřejmě, že digitalizace na jedné straně bude přinášet jednodušší podobu administrace těch jednotlivých podání, ale v mnoha případech, zejména u drobných stavebníků, kteří si chtějí rekonstruovat dům nebo chtějí udělat podobný zásah, ta možnost zajít za stavebním úředníkem a řešit s ním, jak to udělat nejlépe, je přesně služba, kterou stát má garantovat, protože přesně za tento typ služby lidé platí svými daněmi. Prosím zvažte tyhle věcné argumenty, zvažte tyhle důvody, které opravdu tady na stole máme a dnes o nich budeme hlasovat.
Závěrem, protože se to hlasování opravdu blíží, v několika stručných bodech. Na jedné straně je tu návrh, který bude stát spoustu peněz, je značně nejistý, představuje mnoho rizik, generuje centralizaci státní správy jako opakovaně neúspěšný krok a vedle toho máme řešení, které má řadu prokazatelných výhod - na nich tady panuje shoda ve velké části Poslanecké sněmovny - a řeší a sází na ten současný model s tím, že ho kultivuje a zlepšuje, že se dívá na ty procesy a vychází z dobrých zkušeností. Tohle je volba, která dnes stojí před námi. Můžete se vydat buďto cestou rizikovou, pádu do propasti, ohrožení stavebních řízení, anebo rozumných úprav bez vytváření megastavebních úřadů, bez dalšího posilování státní byrokracie, ale s jasným důrazem na věcné zrychlování a zlepšení stavební legislativy. Tohle je téma, které dnes budeme řešit a pevně doufám, že k tomu přihlédnete bez zbytečných ideologických zátěží a že se na to podíváte třeba díky zkušenosti praktiků, kteří tady ve Sněmovně sedí jako starostové, třeba jako investoři, jako podnikatelé se právě se státní stavební správou dennodenně potýkají a mají reálnou zkušenost. Něco postavili, něco za nimi stojí. Megaúřad o více než 13 000 úřednících není dobrá cesta pro Českou republiku.
