V současné době je takřka každý šestý důchodce ohrožený chudobou, zejména ti osaměle žijící. Celkově se na pokraji chudoby pohybuje kolem 500 000 důchodců. Proti tisícům z nich jsou vedeny exekuce a ocitají se v existenční nouzi.

Jako sociální demokraté se hlásíme k tomu, že základním kamenem společnosti je solidarita a nemůžeme proto nechat takovýto problém být. Navíc, když něco slíbíme, musíme to i dodržet. Není vůbec na pořadu dne diskutovat o tom, zda se máme, nebo nemáme, vrátit k plné valorizaci důchodů. Je třeba, aby se peníze na důchody ve státním rozpočtu našly.

Škrty prosazené Nečasovou vládou měly za důsledek takřka zanedbatelný růst důchodů. Od roku 2013 se zvyšovaly v průměru pouze o 45 korun ročně, ale jejich reálná hodnota se snižovala. Přestože se důchody zvyšovaly – byť nepatrně -, lidé si za ně mohli koupit čím dál tím méně jídla, méně léků a těžko byli s to zaplatit nájmy za bydlení.

Další statistika je ještě horší. Zatímco hodnota mezd od roku 1989 vzrostla o 57 procent, důchody se zvýšily o pouhých 11 procent. V porovnání se zaměstnanými se tak českým důchodcům žije od sametové revoluce stále hůř a hůř.

Pokud člověk celý život poctivě pracuje, musí mít také nárok na důstojné stáří a slušný důchod. Dnes tomu tak není. Proto prosazuji navyšování důchodů od ledna příštího roku znovu o sto procent nárůstu spotřebitelských cen a třetinu reálných mezd. Každý, kdo pobírá důchod, by si měl v následujícím roce polepšit v průměru o 200 korun, tedy o více jak 2500 korun ročně. Současně bychom rádi dosáhli dodatečného navýšení důchodů za předchozí období.

Pokud to tedy shrnu: není čas otálet. Plné zvyšování důchodů je nezbytným krokem, k němuž se vláda opakovaně zavázala. Musíme občanům České republiky vrátit šanci na důstojný život.