Chtěla bych na tomto místě navrhnout, abychom i v souvislosti s tímto jako společnost přestali používat označení "komunita", protože LGBT komunita, když to budeme používat, tak to může evokovat určité uzavřené společenství lidí, kteří mají nějaké společné cíle, společné zájmy, ale oni jsou - nebo my jsme - každý jsme jiný, jsme různorodí. A ta pestrost je důležitá a je potřeba si to uvědomit. Není to my a oni - jsme to všichni, jsme my... a jsou lidé, žijí mezi námi, jsou stejní jako všichni ostatní, může to být náš praktický lékař, může to být třídní učitel našeho dítěte, může to být náš kolega z práce.
A my je nepoznáme, na první pohled vypadají úplně stejně. A mě napadá takový příměr, já mám ráda seriál Červený trpaslík a tam je takový hologram, Holly, nebo Rimmer tedy - a on má na čele napsáno H a je na první pohled vidět, že je to hologram. Ale když má někdo lesbickou orientaci nebo gay orientaci, nemá to napsáno na čele, nepoznáme to na něm, je úplně normální, stejně jako my. A věřte mi, že vím, o čem mluvím.
Já na tomto místě moc děkuji svým dětem, že můžu veřejně prezentovat náš příběh. Já mám dvojčata, jednovaječná, úplně identické kluky a jeden z nich je gay. A často v rámci rodiny debatujeme, jak je vlastně zvláštní, že když se narodili - narodili se předčasně, dostali plnou zdravotní péči - tak se o ně stát staral úplně stejně a já jsem za to vděčná, vděčíme jim za život našich dětí, protože zdravotnictví je na skvělé úrovni.
Pak chodili do škol. Na školy mají také stejné právo a nikdo to neřeší. Dokonce může dále chodit do školy, i když už se ví veřejně, že je gay. To je absurdní představa, co, že by to třeba nešlo, že by najednou to nebylo umožněno? To nám přijde absurdní. Když budou chodit do práce, budou platit - doufám, že budou pracovat a budou platit řádně daně, ale když si najdou životního partnera, tak jenom jeden z nich bude moci uzavřít trvalý svazek a ten druhý ne. A tady nastupuje ta obrovská nerovnost.
A to v podstatě ani nevíme, jestli i ten druhý syn, kterému se líbí ženy, tak nemáme jistotu, že bude mít děti, nemáme jistotu, že nám přinese dalšího daňového poplatníka. Takže jejich osud životní může být hodně podobný, ale v tom momentě, kdyby chtěli se svým životním partnerem uzavřít trvalý svazek na pokladě občanského zákoníku, tak nastává ta velká nerovnost. A tady vás prosím, abyste se nad tím zamysleli, protože to opravdu z mého pohledu už nemá logiku, a myslím si, že to je velký... pro mě to má velký význam v tom, že opravdu ukážeme jako společnost, že ve všech právech jsme si rovni.
Ještě bych chtěla vyzdvihnout jednu věc, budu opravdu krátká ve své řeči. Dneska máme Mezinárodní den dětí, a já bych si přála, abychom jako poslanci a zákonodárci mysleli na práva všech dětí, a to i na práva dětí, které žijí již dnes, a takové děti jsou a jsou jich stovky, žijí v duhových rodinách a nemáme úplně vyřešenu jejich právní ochranu. A moc prosím, abyste opravdu mysleli v prvé řadě na práva těchto dětí, nemůžeme se tvářit, že neexistují. Jsou tady, žijí mezi námi, jsou to úplně normální, krásné, zdravé, a někdy možná i různé děti prostě.
A poslední věc, kterou bych chtěla tady vás vyzvat. Abychom si my všichni uvědomili, že kromě toho, že jsme zákonodárci a samozřejmě nastolujeme právní předpisy, tak jsme také veřejně činné osoby, a to jaká slova volíme při svých vystoupeních, má velkou váhu. A prosím, abyste na to mysleli i v rámci této diskuse, protože opravdu to, jak my budeme nazývat nás všechny lidi, jakými jmény je budeme častovat, tak ovlivňuje společenskou náladu, společenskou atmosféru a myslím si, že ta debata zatím běží krásně a je důstojná, a já za to děkuju. A prosím vás, abyste podpořili vlastně projednávání zákona i v dalších čteních, abyste nám pomohli poslat tento zákon do výborů, abychom mohli diskutovat jednotlivé detaily a našli jsme napříč politickým spektrem tady shodu, takovou, která bude ku prospěchu našich spoluobčanů a vlastně ve finále celé společnosti nás všech. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)
