Na l&#237;biv&#233; řeči pravice snad již voliči neskoč&#237;

Své politické účinkování skončila koaliční vláda, s ní také ministr školství Ondřej Liška (SZ). Domníváte se jako stínový ministr KSČM tohoto resortu, že zmíněný pán pro české školství udělal něco dobrého? Je mi líto, ale najít pozitivní kroky bez vedlejších negativních efektů u pana exministra za celou dobu jeho působení na ministerstvu je těžké. Vlastně jsem žádné nezaznamenal. Problematiku svého resortu zvládal jen s největšími obtížemi a jeho okolí s ním snadno manipulovalo. Co ovládal, to byly obecné líbivé řeči, laciné sliby a obratné přivlastňování si třeba i dlouhodobých výsledků práce svých předchůdců a podřízených. S plněním slibů to však pravidelně bylo horší - a to až do jeho posledního veřejného vystoupení ve funkci. Jedním z posledních počinů ministra Lišky je návrh profesních standardů učitele. Ty by měly určit, co musí správný učitel umět a znát. Pro některé pedagogy je to však jen úřednické pseudoopatření, jehož zavádění ubírá peníze potřebnějším věcem. Vidíte ve standardech nějaký přínos pro naše školství? I návrh standardů si pan Liška přisvojil. Nejedná se o jeho nápad ani "dílo", ale o něco, co předjímají »školské« zákony od počátku své platnosti a na čem se na ministerstvu pracuje několik let. Bohužel výhrady kritiků návrhu jsou zcela oprávněné, úvahy jeho autorů jsou značně odtržené od praxe a celek zatím působí spíš dojmem "karabáče" než motivujícího a podpůrného nástroje aktivity pedagogů. A hlavně, pokud by měla veřejná diskuse nad návrhem k něčemu vést, musel by se změnit zejména způsob jejího vedení ze strany autorů. Víc než obsahu připomínek a zamyšlení nad nimi se totiž věnují jejich mechanickému vyvracení a nekritické obhajobě názorů vlastních.Staronovou ministryní školství se stala Miroslava Kopicová. Ta uvedla, že se vysoké školy neobejdou bez školného, zápisného nebo jiné formy soukromých příspěvků. Argumentuje při tom tím, že v nejbližší době budeme muset řešit například otázky důchodů a dlouhodobě budeme mít rozpočtové problémy, a tudíž se musíme soustředit na soukromé zdroje. Potřebuje naše školství skutečně spoluúčast studentů? Osobně jsem vyjádření paní Kopicové neslyšel. Ale domnívám se, že bylo médii reprodukováno nepřesně. Za jejího nedlouhého působení ve funkci ministryně v první vládě Mirka Topolánka jsem se přesvědčil, že je odbornicí na oblast vzdělávání a že má i dostatek životních a politických zkušeností. Úvahy o školném na vysokých školách bez širšího zvážení tzv. vícezdrojového financování či odlišení škol veřejných a soukromých, spojené s údajnou akutní nutností důchodové reformy a s rozpočtovými problémy, mi k nové ministryni prostě "nesedí". Nepochybuji o tom, že omezený časový i obsahový mandát "letní" vlády vnímá velice zřetelně. Minulý týden přišla s návrhem placení na vysokých školách Karlova univerzita. Ve své reformě požaduje větší finanční jistoty pro školy. Místo školného univerzita navrhla tzv. zápisné ve výši asi 5000 korun za rok studia. Podpořil byste takový kompromisní návrh? K této otázce jsem se již vyjádřil v tiskovém prohlášení. Přesto alespoň stručně. Návrh mne překvapil jak svým obsahem, tak i tím, odkud přišel. Nesouhlasím s ním. Je totiž jedno, mluvíme-li o školném, odloženém školném, zápisném nebo jiném poplatku spojeném se studiem jako podmínkou. Bez ohledu na název se takový poplatek stává sociálním sítem. V uváděném případu »zápisného« pak jde o známého »trojského koně«, kterého by brzy doplnily poplatky další. Předseda školských odborů František Dobšík upozornil, že ministr financí Eduard Janota připravuje rozpočet snížený v kapitolách jednotlivých ministerstev o deset procent. V regionálním školství by se to promítlo ve snížení výdajů na platy zaměstnanců téměř o osm miliard korun. Pokud by došlo k tak zásadnímu snížení, co by to pro školství znamenalo? Řada předchozích vlád prohlašovala zvýšení výdajů do oblasti vzdělávání a zvýšení mezd pracovníků ve školství za svoji prioritu. A výsledek? Platy ve školství nedosahují ani celostátního průměru. Údajný úspěch pana Lišky při projednávání rozpočtu na letošní rok byl ve skutečnosti jen vyrovnáním hlubokého propadu v roce předešlém a je otázkou, co vše ještě letošní rok přinese po posledních změnách. Osobně mám obavy, že mzdové fondy na nejméně třetině škol tyto změny v druhém pololetí "neunesou". Perspektiva letošního roku tedy není růžová. Pokud by ovšem mělo v resortu, který se vyznačuje vysokým podílem osobních nákladů, dojít ke snížení celkových výdajů o 10 procent, pak by nutně muselo dojít buď ke kolapsu nebo ke spontánnímu ukončení sociálního smíru. Nemyslím si, že ministr financí si toho není vědom. Vláda schválila zvýšení tarifů i pro učitele o 3,5 procenta, jenže peníze se přelijí z jedné kapsy do druhé, budou-li vyplaceny z odměn. Co o tom soudíte? Už jsem to vlastně naznačil. Výkřiky minulé vlády a ministra školství o "velkých penězích" pro učitele v roce 2009 byly jen pokusem jak zakrýt skutečnost, že propadem mezd ve školství v roce 2008 vláda ušetřila několik miliard. Výraznější nominální navýšení pro tento rok vlastně ani nedohnalo ztrátu roku předcházejícího. Navíc, jak se zdá, část prostředků již "roztála" na pokrytí jiných potřeb. Převod nepedagogických pracovníků do stejné tarifní tabulky s pedagogy a navýšení tarifů bylo provedeno bez příslušného navýšení běžných výdajů, tedy prostředků na mzdy. O takovém postupu nelze soudit nic jiného, než že se jedná o vrcholnou ukázku "finančního eskamotérství" a současně i pohrdání všemi, jichž se tato opatření týkají. Obávám se však, že nová vláda si nad problémem umyje ruce s tím, že vinu nese vláda Topolánkova a na koncepční řešení, že je málo času.  Co s tím?  Rodiče i pracovníci ve školství se přesvědčili o tom, že pravice chce i na školství vydělávat. Co doporučit? Promítnout své zkušenosti a spokojenost do osobních postojů při nadcházejících volbách - a už znovu nenaletět.

Mgr. Milan Bičík

Na líbivé řeči pravice snad již voliči neskočí

Premiér

PS PČR

Vláda

Divoká karta

Rozhovory