Od 13. do 22. července 2020 se konaly v severní části Ďáblického hřbitova výkopové práce s cílem prověřit místo, kde měla být v roce 1956 tajně pohřbena Zdena Mašínová starší, jež zemřela v komunistickém vězení. Hledané ostatky ale nebyly nalezeny.

Na konci roku 2018 se na vedení hlavního města obrátila paní Zdena Mašínová mladší se žádostí o vyzvednutí ostatků své maminky. Označila též místo, kde se ostatky měly nacházet. „Velmi rozumím přání dcery paní Zdeny Mašínové důstojně uložit ostatky své matky. Jsem ráda, že jsme mohli její žádosti vyjít vstříc a pokusili se ostatky vyzvednout,“ říká Milena Johnová, radní pro sociální oblast a zdravotnictví.

V květnu 2019 za tím účelem vznikla expertní skupina složená z historiků, archivářů, archeologů a zástupců organizací sdružujících bývalé politické vězně. Prvním krokem bylo provedení archivní rešerše, která měla doložit místo uložení ostatků paní Mašínové starší. Dále byl uskutečněn i geofyzikální výzkum, opět s cílem prověřit místo uložení ostatků. Ani jedna metoda nepotvrdila místo, kde měly podle ústního svědectví ležet ostatky paní Zdeny Mašínové starší. „Proto jsme se rozhodli k provedení terénního odkryvu archeologickou metodou, který byl poslední možností, jak ostatky nalézt,“ doplňuje Milena Johnová.

Vlastního hledání ostatků se ujali archeologové z pražského pracoviště Národního památkového ústavu (NPÚ), kteří již měli zkušenosti s úspěšným nalezením ostatků komunisty umučeného kněze Josefa Toufara, též na ďáblickém pohřebišti. Kromě archeologů NPÚ se prací zúčastnili antropologové z Národního muzea a pracovníci Správy pražských hřbitovů. Domluvena byla i spolupráce s forenzními specialisty z Kriminalistického ústavu Policie ČR, kteří byli připraveni v případě nalezení odpovídajících kosterních ostatků provést analýzy DNA.

Na rozdíl od exhumace P. Josefa Toufara zde nebyly k dispozici žádné písemné prameny odkazující na přesné místo pohřbu Zdeny Mašínové starší. Bylo tedy nutné vycházet pouze z archeologických poznatků a ústního sdělení hrobníka, který roku 1956 popsal Zdeně Mašínové mladší místo a způsob pohřbení její matky. Mimo jiné jí sdělil, že byla pohřbena na vrch jámy, v níž již byly pochovány malé děti.

Na místě, které označila paní Mašínová mladší, v prostoru tzv. Dětského hřbitova, položili archeologové zjišťovací sondu. V nevelké hloubce se objevily obrysy dvou hromadných hrobů. Protože se podle výpovědi hrobníka měly hledané ostatky nalézat v nejsvrchnější vrstvě rakví, byla odkryta pouze jejich víka. Celkem bylo takto prověřeno 12 rakví. S objevenými ostatky bylo zacházeno pietně, nebyly vyjímány ani se s nimi nijak nemanipulovalo, byly pouze zdokumentovány.

Ostatky prozkoumali antropologové z Národního muzea. Ve většině rakví byly nalezeny části lidských těl dospělých osob, které byly na hřbitov s největší pravděpodobností převezeny z pražského Anatomického či Patologického ústavu a z Ústavu soudního lékařství. Ve čtyřech malých rakvích se nacházely pozůstatky novorozenců. Pouze dvě rakve obsahovaly celá těla dospělých osob. V prvním případě se jednalo o tělo staršího muže, ve druhém o tělo ženy starší 50 let. U této ženy stavba kostry neodpovídala známým informacím o hledaných ostatcích Zdeny Mašínové starší.

„Mrzí nás, že toto hledání skončilo negativním výsledkem. Potvrdilo se, že bez Polohové knihy hrobů a dalších archivních dokumentů je nalezení konkrétní osoby v prostoru, kde se pod zemí nacházejí ostatky mnoha tisíc osob, krajně obtížné až nemožné. Severní část Ďáblického hřbitova je místem, kde se setkávají naše tragické moderní dějiny. Místem, na kterém jsou pochovány ostatky tisíců bezejmenných, včetně malých dětí, oběti i hrdinové, ale také popravení nacisté a kolaboranti a v jejich blízkosti ti, kteří se vzepřeli komunistickému režimu. Jako takové by si zasloužilo novou pietní úpravu,“ uvedl Jan Havrda z Národního památkového ústavu, vedoucí týmu archeologů.

Dokumentace o pohřebišti byla v minulosti zničena při požáru administrativní budovy. Nalezení konkrétní osoby v prostoru, kde jsou uloženy ostatky více než 10 000 osob, mezi nimiž též přibližně 200 obětí komunistického režimu, je tedy velice obtížné.

„S paní Mašínovou jsme se domluvily, že ji koncem léta spolu s vedoucími archeologického a antropologického výzkumu seznámíme se všemi detaily provedených prací. Za hlavní město mohu dále říct, že nepředpokládáme žádné další pokusy o vyzvednutí ostatků, protože neevidujeme žádné individuální žádosti pozůstalých. Nezbývá než přijmout toto místo jako svědectví dějin minulého století. Můžeme a měli bychom ho využít jako zdroj poznání doby, kdy vládla neúcta k člověku, která se projevila i nepietním přístupem k lidským ostatkům,“ říká Johnová.

O potřebě nové – důstojné a pietní – úpravy tohoto místa jednají zástupci hlavního města s odborníky i zástupci bývalých politických vězňů již od loňského roku. Veřejná správa se přitom ďáblickým pohřebištěm doposud příliš nezabývala a neexistuje tak ani komplexní studie o jeho historii. „Rozhodli jsme se proto nechat zpracovat souhrnnou studii tohoto místa a jeho historie. Studii, na jejímž zpracování jsme se dohodli s Ústavem pro studium totalitních režimů, použijeme jako základní vstup pro přípravu architektonické soutěže na novou úpravu hřbitova,“ uvedla Milena Johnová.

Studie by měla řešit čtyři základní tematické okruhy:

o   Vznik a poválečný provoz hřbitova

o   Druhá světová válka

o   Pohřbívání za komunistické diktatury

o   Porevoluční reflexe historie hřbitova  - vznik čestného pohřebiště a další připomínky obětí

Na následné architektonické soutěži bude magistrát pracovat společně s Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy a Národním památkovým ústavem. Praha se ve věci Ďáblického hřbitova chystá spolupracovat také s ministerstvem obrany a ministerstvem kultury.

Hřbitov v Ďáblicích

Toto pražské pohřebiště bylo v roce 2017 vyhlášeno národní kulturní památkou pod názvem „Ďáblický hřbitov v Praze s Čestným pohřebištěm popravených a umučených politických vězňů a příslušníků druhého a třetího odboje“. Mezi lety 1943 až 1961 zde bylo vykopáno na 72 hromadných hrobů. Do nich byli pohřbíváni především lidé, jejichž pohřeb platilo město, dále popravení v letech 1946–1947, ale též některé oběti obou totalit v letech 1943–1945 a po roce 1948.

Zdena Mašínová starší

Zdena Mašínová se narodila 20. května 1907 v Olomouci. V roce 1929 se provdala za Josefa Mašína. Po německé okupaci Československa byla kvůli odbojové činnosti svého manžela sledována a od ledna 1942 vězněna nacisty. V roce 1953 byla zatčena za odbojovou činnost svých synů proti komunistickému režimu a následně byla ve  vykonstruovaném procesu, už těžce nemocná, odsouzena k 25 letům vězení za údajný čin velezrady a špionáže. Když se její špatný zdravotní stav ještě více zhoršil, byla převezena do vězeňské nemocnice v Praze, kde 12. června 1956 zemřela. Zdena Mašínová byla tajně, stejně jako mnohé jiné oběti komunistického režimu, pohřbena do hromadného hrobu na Ďáblickém hřbitově. Oficiálně nebyli příbuzní o místě uložení ostatků informováni. Uložena měla být do společného hrobu č. 52.