Děkuji, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. V oblasti cestovních kanceláří je zaměstnáváno na 14 tisíc osob, současné problémy s již zaplacenými zájezdy řeší i v jiných zemích, jak už tady zaznělo. Já si uvědomuji, že trh cestovního ruchu je ve velké krizi, ještě v ní několik měsíců zřejmě bude, bez pomoci nemá šanci to zvládnout. Právě proto, že si uvědomuji, že trh je v krizi, tak bych velmi ráda ministerstvo pro místní rozvoj vyzvala ke koncepční pomoci. To, že necháme cestovním kancelářím peníze od klientů, a to zase ne všem řežeme různým způsobem, protože ti, co obchodují s výlety a se zájezdy škol, škol v přírodě, školních výletů, tak ti si finanční prostředky můžou nechat, tak to samo o sobě podle mě situaci podnikatelů cestovních kanceláří v cestovním ruchu nepomůže.
Vláda zastavuje podnikání, byť je to zásahem vyšší moci, ale nedává podmínky pro to, aby sektor cestovních kanceláří opravdu dále fungoval. Já bych se proto chtěla zeptat, jestli je tu nějaký reálný kompenzační mechanismus, který by tuto oblast udržel při životě. Tohle, co tady dnes my máme schválit, to asi úplně tak pomoc není, nebo aspoň bychom si ji představovali trochu jinak.
Spíše bych řekla, že to je jen odsouvání smrti cestovních kanceláří v čase. Navíc je toto opatření sporné hned v několika bodech. Tím hlavním pro mě je to, že přenášíme tíhu opatření na klienty. Ti de facto poskytují jakýsi překlenovací úvěr svým cestovním kancelářím. A tady bych také chtěla upozornit na to, že máme různé cestovní kanceláře. Některým skutečně jde o dobré jméno, snaží se již dnes vyjednávat se svými klienty, kteří jsou často několikaletí, nové podmínky, dokonce jim nabízejí i různé bonusy. Ale také dostávám spoustu, jsem bombardována, možná že podobně jako vy, od klientů, kteří si stěžují na to, že jsou opravdu podivné cestovní kanceláře, které například tlačí klienty, aby nejprve doplatili celou cenu zájezdu, několikrát do týdne mění podmínky toho, kolik ti klienti mají zaplatit atd. Pak jim teprve za to slibují nějaké kompenzace.
Chci, abychom si tady řekli, že sice pomáháme cestovním kancelářím, ale je to na úkor spotřebitelů. A ty skupiny, které chceme, vážená paní ministryně, vracet peníze hned, to ani zdaleka není úplné. I běžná rodina, která má zaplacen třeba na léto zájezd k moři, což třeba pro 4 lidi vyjde na několik desítek tisíc korun, která by měla čekat, až se situace vylepší a oni budou moci vycestovat, tak se může dostat v důsledku krize třeba za měsíc, za dva do problémů, najednou jí tyto peníze budou chybět, budou viset někde na účtu cestovních kanceláří. Takže tady předpokládáme skutečné řešení, které je jedno ze špatných.
Na druhou stranu ale musíme na misky vah posadit také cestovní kanceláře, za posledních několik let je totiž zřejmé, že jde o velmi rizikový byznys, což vám většina cestovních kanceláří nebo jejich majitelů potvrdí. Už dnes je jejich byznys těžko k pojištění. K pojištění proti ztrátám. Je to dokonce druhá nejvíce riziková forma pojištění. A uvědomme si také, že pokud bychom sektor cestovních kanceláří nechali padnout, tak to bude mít důsledky ještě za hodně let a poškodí to bohužel i ty klienty. Chci tedy říci, že čekám na diskusi, že jsem připravena tuto normu podpořit, ale musí tady zaznít jasně i to velké ale. A tím je, že toto řešení není příliš proklientské. Jinak bych si tedy toto zabetonování ne úplně malých peněz klientů na de facto 1,5 roku nedokázala vysvětlit. Děkuji.
