Já si myslím, že náš pracovní trh na tento zákon už velmi dlouho čeká, jsem moc ráda, že jeden z prvních kroků naší vlády je tímto směrem.
Sdílená pracovní místa nebo právě zkrácené úvazky, to jsou slova u nás v ČR zatím poměrně dost neznámá. Zkušenost se zkrácenými pracovními úvazky má pouhých 5,7 procent obyvatel. My jsme z komunismu navyklí na systém všechno, nebo nic. Co se zaměstnání týká.
Ale společnost se mění, my musíme reagovat na to, že například mladí lidé, kteří teprve vstupují na trh práce, ale i rodiče, kteří se vracejí z mateřské dovolené, chtějí vstoupit na trh práce právě třeba postupně, díky zkráceným pracovním úvazkům. Z terénu navíc bohužel známe, že některé ženy se vracejí z rodičovské dovolené a narážejí u svých zaměstnavatelů na obtěžující výroky spojené s rodičovstvím a různé výzvy k ukončení pracovního poměru. Je 40 % rodičů, kteří se vrací na pracovní trh, poté, co se starají o své malé dítě a nemohou být pracovně uspokojeni díky zkrácenému pracovnímu úvazku.
Samozřejmě je důležité, aby na to navazovala předškolní zařízení, vč. školek.
Takže hledat formy pomoci těmto rodinám s malými dětmi by mělo být vedle péče na pracovním trhu na prvním místě. Myslím si, že je to tak dobře, že přichází tato novela.
Ovšem slaďování není tématem pouze pro mladé rodiny s dětmi, ale prakticky pro všechny osoby s povinností péče o závislou osobu. A to se vztahuje také např. na péči o seniory. Stejně tak to ale platí i pro lidi v kategorii 55+, kteří nechtějí nebo z různých důvodů nemohou pracovat na plný úvazek. My bychom pro ně chtěli mít nějakou alternativu, která bude někde mezi tím – všechno, nebo nic. Myslím si, že z těchto lidí se vytváří velice loajální pracovníci, kteří i dávají pracovní vzor těm mladým, většinou už neusilují o nějaké manažerské místo, takže to vytváří poměrně dobrou atmosféru ve firmách.
Flexibilita v pojetí českých zaměstnavatelů znamená dosud hlavně možnost pružné pracovní doby nebo práce z domova a rozhodně nejsme nijak zatím oslniví ani v nabídce zkrácených úvazků a sdílených pracovních míst. Přišlo to jako nedávná novela. Zaostáváme také, pokud se podíváme do ostatních zemí v EU. Jeden příklad za všechny. V Nizozemí využívá zkrácený úvazek téměř 37 % zaměstnavatelů. Ale je potřeba říct, že oni se potýkají s jinou situací. Tam naopak všichni do toho zaměstnání přicházeli z domova, ženy byly dlouhodobě doma, takže tam se ty zkrácené pracovní úvazky vytváří z úplně druhé strany.
My si můžeme být jisti, že zájem o zkrácené pracovní úvazky roste a poroste, zejména v souvislosti s inflací a zdražováním. Myslím si, že zkráceným pracovním úvazkem lze si udržet i zkušeného zaměstnance, který třeba má lepší nabídku v jiné firmě, může pak fungovat v obou, může se podařit docílit i zvýšit produktivitu práce, ale také zkráceným pracovním úvazkem lze se dostat k zaměstnancům novým. Platí to jistě pro obory v tvůrčích profesích, v IT, ale i v dalších.
Pokud hovoříme work-life balance, tedy o sladění pracovního a rodinného života, zkrácené úvazky jsou velmi dobrým nástrojem.
Ovšem zatím jsme se toho hodně báli a ta ochota taková nebyla. Zkrácené úvazky totiž rozbíjí zaběhlé stereotypy, zejména od zaměstnavatelů vyžadují nové přístupy. Velmi vítám, že nás náš stát teď rozhýbává, zaměstnavatele, pomáhá k větší míře flexibility. Ty slevy, jak tady o nich hovořil pan ministr, jsou velmi znatelné, takže jistě budou pro zaměstnavatele působit motivačně. Beru to tak, že si plníme další významný domácí úkol pro posilování a slaďování rodinného a pracovního života. A zbývá toho ještě hodně. Dále pracovat na rozvoji předškolních zařízení pro děti, aby se uvolnily ruce rodičům, posilovat flexibilní podoby práce, ale dále i zlepšovat antidiskriminační legislativu a celkově pracovat na zvyšování právního povědomí. Takže tento návrh zákona má každopádně moji podporu.
Děkuji za pozornost.
