Hlavní roli bude mít muž, říkejme mu Pavel, kterému je 40 let, má slibně rozjetou kariéru, bydlí v bytě, na který splácí hypotéku, má dvě děti a ženu na mateřské dovolené. Jednoho dne Pavla srazí auto na přechodu – řidič přehlédl červenou na semaforu. Je to s ním velmi vážné, ale díky několika operacím přežije. Lékaři mu poté, co nabude vědomí, oznámí, že stráví zbytek života na vozíku.
Pokud bude Pavel žít a pracovat v Německu, už v průběhu hospitalizace v nemocnici jej navštíví sociální pracovníci a zeptají se jej, zda se z vozíkem například vůbec dostane do svého bytu a zda bude potřebovat radu či pomoc při přizpůsobení bydlení. Pracovníci úřadu práce zahajují téměř souběžně se zdravotní rehabilitací pracovní rehabilitaci – tedy hledání vhodného pracovního uplatnění. Tato koordinovaná rehabilitace významně usnadní Pavlovi brzký návrat do společnosti i na trh práce.
V Česku Pavel dostane v nemocnici výbornou péči, která se však zabývá primárně jen jeho fyzickým zdravím. Jednotlivé složky rehabilitace u nás nejsou provázány. Namísto toho, aby byl podpůrný systém založený na posuzování schopností, co daný člověk umí a zvládne, jak mu pomoci v pracovním uplatnění, spíše jsme zvyklí zabývat se tím, čeho daná osoba není schopna a podle toho vyměřujeme invalidní důchody.
Jak u nás koordinovanou rehabilitaci zavést? Je třeba primárně propojit aktivity klíčových resortů - Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva zdravotnictví. Jsem proto, aby byl přijat zákon o koordinované rehabilitaci, který proces koordinace nastaví. Smutné je, že se o koordinované rehabilitaci v ČR hovoří už více než 15 let, teze a věcné záměry zákona, který by koordinovanou rehabilitaci zavedl, projednalo za posledních 10 let několik vlád, ale všechny padly dříve, než stačily zákon připravit do paragrafů. Jsem optimista a udělám maximum proto, aby tato vláda systém koordinované rehabilitace zavedla.