Jakou zátěží je pro tuto velmoc stávající státní dluh je patrné i z následujícího údaje. V roce 2015 činila úhrada úroků plynoucích z tehdejšího celkového dluhu USA částku 402 miliard dolarů. Z celkového státního rozpočtu tak jen úroky tvořily 10%. Pro porovnání, podle zveřejněných údajů činily ve stejném roce výdaje USA na potravinovou pomoc, vzdělání, bydlení, vnitřní záležitosti, energii a životní prostředí, nezaměstnanost a dopravu celkovou částku 379 miliard amerických dolarů.
V kontrastu se státním dluhem tak vyznívá stále se navyšující se částka na zbrojení. Jen v letošním roce chce „Amerika“ napumpovat do této oblasti 692 miliard dolarů - v přepočtu kolem 15 bilionu korun. Pro srovnání – Putin poukázal, že Rusko vydá v roce 2018 na zbrojení 2,77 bilionu rublů - v přepočtu asi bilion korun.
Za velikostí amerického vojenského rozpočtu je třeba vidět především domácí zbrojní průmysl. Největší výrobní odvětví, které si USA ponechaly. Není tajemstvím, že i nepřímá účast Spojených států i v menším válečném konfliktu spolehlivě zvedá cenu akcií domácím výrobcům zbraní.
USA svoji historickou šanci propásly. Nevyužily trvale roli světového hegemona, kterou získaly díky rozpadu Sovětského svazu, na kterém se sami aktivně podílely. Za uvedené období dokázaly pouze válkou zbídačit spoustu států, které jim nebyly mocensky spřízněny a ve kterých chtěly prosadit své ekonomické zájmy. Navíc si nechtějí připustit, že tuto roli přebírá nejen Čína, ale i Ruská federace. Velmoci, které se budou přinejmenším spolupodílet na dalším směřování světového vývoje lidstva.
Zahraniční politika ČR je dlouhodobě jednostranně orientovaná a upřednostňována na EU a USA. V případě vazeb na USA jsme již několik let stále více vtahováni do dobrodružných válečných operací agresivního paktu NATO. V otázce našeho členství v EU je občanům neustále vnucována představa, že především z ekonomických důvodů nemůžeme opustit toto skvělé uskupení. Kdo by se dále podílel na pohádkovém hospodářském růstu Německa ? Hlasy občanů ČR jsou zatím ohledně možnosti vystoupení z EU i NATO dlouhodobě a úspěšně umlčovány. Voličům je nejen některými vrcholnými politiky a politickými stranami sdělováno, že nejsou „ svéprávní „ v těchto zásadních otázkách rozhodovat.
Čas ukáže, zda bude nakonec hlas lidu vyslyšen!