Sliby jsou někdy chyby a zanedlouho jsme i bez referenda zakotvily nikoliv v paktu obranném, ale útočném! Nebo nejsou snad aktivity NATO zcela v rozporu s původním zaměřením Charty OSN z roku 1945, podle níž válku smí vést pouze země, která je napadena a válka proti jinému státu smí být vedena pouze s mandátem OSN?
Na příkladu válečných agresí spáchaných v Afghánistánu, Iráku, Libyi a dalších státech ukázalo NATO během posledního čtvrtstoletí po rozpuštění Varšavské smlouvy celému světu jeho skutečnou krvelačnou útočnou tvář a důvody svého pravého počínání. Válečné pustošení v napadených státech nikoliv v zájmu ochrany svobody a demokracie, ale z důvodu ekonomických a prosazování svých mocenských zájmů.
Právě z tohoto pohledu je požadavek KSČM na účast našich vojáků ve vojenských misích zcela zásadní. V žádném případě se nejedná o slovíčkaření, kterým se snaží premiér Babiš jako vždy když se dostane do skutečného problému zmíněný požadavek bagatelizovat. Vzrůstající riziko světového konfliktu je realitou, které si politické strany spojené s kapitalistickým režimem a mocenskými choutky z nejrůznějších důvodů nechtějí připustit.
KSČM pokud si chce zachovat identitu skutečné komunistické strany musí v této otázce zaujat jasný postoj a v žádném případě nemůže ostatním parlamentním stranám v podpoře válečných plánů v zájmu NATO, respektive USA sekundovat.
Je to právě především pravicí zbožňovaná Amerika, která z poslední doby na příkladu Sýrie a KLDR opětovně ukázala celému světu jak si představuje svůj vývoj a diktát zbytku světa.
Faktem zůstává konstatování některých politologů. KSČM si na skutečnost, že Česká republika je členem NATO nezvykla. Na tahu je nyní Andrej Babiš. Jak se zachová k požadavku KSČM ohledně vojenských misí. Zda jako politik a státník, či spíše státní manažer, který se rozhoduje podle toho co v ten který den je zrovna z jeho pohledu výhodnější a přinášející profit.
