Smrt dalších tří vojáků AČR v Afghánistánu je stejně jako v případě jiných, nejen podobných, úmrtí velká lidská tragédie. Smutnější o to, že jejich mladé životy vyhasly v zájmu ochrany západních, především amerických zájmů, nikoliv pro zajištění naší vnější i vnitřní bezpečnosti.
Smuteční obřady s vojenskými poctami v místech jejich bydliště, povýšení a vyznamenání in memoriam, pomoc psychologů a finanční „kompenzace“ rodinám padlých jsou jen slabou náplastí pro jejich útěchu za ztrátu nejbližších. Jsou pouhým „pozlátkem“ za rozhodnutí všech poslanců, kteří svým hlasováním vysílají naše vojáky daleko za evropský kontinent (v tomto případě), kdy čeká na vyslané vojáky po skončení mise buď ocenění, nebo (v tomto případě) předčasně vyhaslý život.
Požadavek KSČM na přehodnocení světového bezpečnostního systému, včetně setrvání České republiky v NATO je nejen na základě této poslední tragédie správný, ale především opodstatněný.
Příkladem či inspirací pro všechny americké vazaly z řad našich poslanců a politických činitelů našeho státu může být Švédsko, které se pro vstup do NATO připravovalo patnáct let. Vláda této skandinávské země, která je tak blízko ruským hranicím a ve které probíhá stejná protiruská propaganda jako u nás a v dalších evropských zemích, se rozhodla namísto vstupu do NATO rozvíjet v budoucnu se svým východním sousedem vztahy na přátelské úrovni, nikoliv válečné konfrontace. Zvolením cesty mírového soužití s Ruskou federací tak bylo poprvé NATO v historii odmítnuto.
Od současného složení poslanecké sněmovny žádné zázraky ve změně naší zahraniční (a vojenské politiky) očekávat nelze a tak možnost zásadního obratu mají v rukách voliči. V příštích parlamentních volbách upřednostnit takové politiky, kteří budou prosazovat vlastenectví, ochranu národních zájmů a skutečnou obranu státu. Nikoliv hájit mocenské zájmy agresivní politiky USA a nadnárodního finančního, ekonomického a zbrojařského kapitálu.