I když důvodů a faktorů současné kritické prognózy je více, tak alespoň podle svého komentáře „ V Evropě nebude mlíko“ má o příčinách současného stavu jasno Václav Klaus mladší, hájící v podzimních volbách barvy ODS, když píše: „No a proč tedy čelíme problému s mlékem v Evropě? Protože tam právě trh nefunguje. Tam funguje socík a plánované hospodářství. V Austrálii, Argentině, Americe ani Asii problémy nemají“.
Nebyl to ale právě bývalý prognostik Václav Klaus, který v době popřevratové euforie spojené s naplněním jeho myšlenky volného trhu sděloval občanům, že je zbytečné vyrábět máslo, protože v Evropě je hora másla? Současný stav je odrazem zemědělské (ne)politiky Evropské unie, která díky pokřivenému trhu v Evropě vlivem pobídek a dotací zemědělskou výrobu zničila. Pro mnohé občany je důkazem, že státy západního kapitalismu - EÚ měly zájem o přijetí bývalých států RVHP včetně naší země především ze dvou důvodů. Jako odbytiště zboží a zdroj levné pracovní síly.
Nesklízíme nyní plody naší vstřícnosti vůči Evropě, kdy jsme (záměrně) podstatně snížili pěstování cukrovky, obilí, ovoce, brambor, chovy prasat a skotu, zlikvidovali polní závlahy, cukrovary, nové mlékárny, masokombináty a zpracovatelské podniky typu „Fruta“? Jaký je skutečný obraz více než 25. - leté kapitalistické zemědělské politiky? Zemědělci pěstují z finančního přínosu raději řepku do bionafty a kukuřici do „bioplynek“. Pole, louky a pastviny se staly místem k umístění fotovoltaických panelů přinášející pohádkové zisky solárním baronům. Brambory s háďátkem, stejně jako vajíčka dovezeme z Polska a maso ze Španělska.
Nejen stav zemědělství je důsledkem vybudování monopolů na výrobu všemožného zboží, včetně potravin a to díky zlikvidování konkurence v podobě malých a středních firem a nasazení zlodějských cen. Ve společnosti, ve které je snem každého kapitalisty vyrobit méně za více peněz, nehledíc na zásobování trhu, kdy krédem dnešního obchodu jsou tržby a zisk! Konzumní způsob života charakteristický bezbřehým plýtváním a plnící kapsy "vyvolených" na úkor "obyčejných" lidí je tím nejlepším společenským podhoubím.
Před rokem 1989, v době kritizovaného plánovaného hospodářství a zemědělství se naše republika mohla pyšnit potravinovou soběstačností. Vizí ministra zemědělství Mariana Jurečky je docílit v roce 2030 přiměřené potravinové soběstačnosti v základních komoditách, které u nás lze produkovat. Nejedná se ale za současného postavení ČR v rámci EÚ spíše o další předvolební blud?
Přikláním se k těm občanům, kteří si myslí, že lépe už bylo. Přejme si, aby dnešní potíže s máslem a mlékem nevystřídaly zítřejší. Třeba s pečivem či brambory!