Dlouholeté snahy ÚDV vypořádat se na základě trestních stíhání s bývalými příslušníky StB zapojených do akce Asanace, mající za cíl donutit k vystěhování z ČSSR vybrané signatáře Charty 77 a další tehdejší nepřátelské živly.
Dva z mnoha příkladů další vlny zesilování antikomunismu u nás, v době 30 let od převratu v zemi a rozbití republiky. Základní cíl je vytvářet a posilovat negativní obraz v očích všech věkových kategorií na zrůdný režim před rokem 89. Média v tomto směru nešetří ani děti včetně těch ve věku 6 – 9 let na které cílí jejich časopis Mateřídouška . Ten je na svých stránkách seznamuje s tvrdou, nepropustnou železnou oponou, s praktikami komunistických vládců . S dobou, kdy se lidé měli dobře a byli šťastni a přitom to nebyla pravda.! Antikomunistická propaganda zatím stále přináší růže, přestože právě psychický teror a morální vydírání se staly nástrojem nynější moci.
Informace, kolik osob stát zaměstnává v kontraproduktivním ÚDV, ÚSTR a dalších podobných institucích a orgánech se občan nedozví. Stejně jako celkovou finanční částku, která byla tímto způsobem promrhána. “Astronomická“ částka, která by se dala smysluplně využít třeba na řešení bytové otázky mladé generace, pro kterou je noční můrou nemožnost pořízení si vlastního bydlení. Díky vysoké pořizovací ceně koupi bytu a stále zpřísňujícím se podmínkám k získání hypotéky přibývá počet lidí, kteří můžou jen tiše závidět předcházejícím generacím občanů. Těm, kteří v období socialismu si nemuseli s otázkou vlastního bydlení dělat „těžkou“ hlavu.
A ti „šťastnější“ pak za cenu celoživotního zadlužení se stávají oběťmi ekonomickopsychického teroru současného režimu. Stávají se rukojmími cizích bank, vysávající jejich peníze přetavující je v zisky řádu desítek miliard korun ročně.
Zatímco vládnoucí elita, na rozdíl od lidí v exekucích a pobírající minimální mzdu se má v současném období jak ráda a často prohlašuje skutečně nejlépe, tak sólová politika rusofobů a zachránců demokracie v podání osob pražské galérky Hřiba, Koláře a Novotného posouvají stát do stále hlubší pozice outsidera, Do pozice kdy přestává plnit a zabezpečovat své základní funkce.