Nestane se ale oslavou především pro  „privatizátory“ typu Bakaly, kteří využili  hadrákového majetkového převratu uskutečněný kolaborantem Havlem za vydatného  přispění cizích zpravodajských služeb ve svůj prospěch?

     Mnozí si v souvislosti s tímto výročím položí oprávněnou otázku. Která oblast veřejného života společnosti si vlastně polepšila oproti období do roku 1989, jež je prezentováno jako obdobím nesvobody a politického útlaku?

    Školství se zavedenou inkluzí, proti které se stavěli samotní učitelé, „produkující “ vysokoškoláky, neznající, jaký svátek je spojen s 28. říjnem?

   Zemědělství, ve kterém jsme přišli o potravinovou soběstačnost a obchodní řetězce zaplavily náš trh podřadnými potravinami a šunty?

    Armáda, která se smrskla na expediční sbor podporující dobyvačné mise NATO (USA) v Afghánistánu, či stále více dráždící zatím spícího medvěda Ruské federace?

     Zdravotnictví, na jedné straně finančně podhodnocené a na druhé bující korupcí a předraženými nákupy (stejně jako u jiných resortů) prvotně určené pro vyvolené a majetné, kteří si rádi připlatí nejen na dřívější operaci?

   Máme se pyšnit přilákáním nadnárodních společností a firem vysávající na dividendách každoročně náš stát řádově v několika set miliard Kč a napomáhající tak ke stále se zvyšujícímu státnímu dluhu?

   Nebo snad máme být hrdí na obchod s chudobou, který čítá téměř milion občanů v exekuci?

   Jaké sociální jistoty poskytuje stát (v porovnání s rokem 1989) v otázkách bydlení, založení rodiny a zabezpečení v důchodu?  Jsou jimi pro naprostou většinu mladých lidí finančně nedostupné hypotéky na bydlení, v lepším případě splácení ve výši, která na dalších 30 let výrazně omezuje jejich rodinný život? Nebo snad využití úžasné možnosti spořit si již od prvního zaměstnání na důchod?

       Republika zatím sociálním státem není a nemá k němu ani nakročeno!

Myšlenka základního nepodmíněného příjmu v naší zemi byla odmítnuta dříve, než se o ní začalo diskutovat. Reálné navyšování životní úrovně se týká značné menšiny občanů.

Uspokojením má býti pro mnohé postupné navyšování minimální mzdy, která ale zdaleka nestačí všeobecnému zdražování a svou výší 12200 Kč je almužnou oproti sousednímu Německu (cca 38 tisíc Kč), které si z naší republiky udělalo dojnou krávu.

    Utěšením dnešní doby obnovené kapitalistické společnosti budiž pro naše občany pluralita názorů a zdánlivá svoboda slova. Mnohým lidem využívající k přespání a žití nejrůznější veřejná prostranství či zapomenutá zákoutí sice nepomůžou, ale proč se touto nepodstatnou „drobností“, patřící k současné  společnosti chudých a bohatých vůbec zaobírat!