V odpovědi na otázku první použil hledisko společenského původu (nobiles et ignobiles - vznešení i prostí), ekonomických možností (divites et pauperes – bohatí i chudí), genderu (pueri et puellae – chlapci i dívky). O tom všem stále ještě diskutujeme, jinými slovy není to samozřejmost. Dodáme-li, že Jan Amos myslel i na typ obce (urbes, oppida, pagi, villae – velká a menší města, vesnice i osady), vyloudíme zatrpklý úsměv na rtech nejednomu starostovi.
Skoro šokující, protože tak prosté, je Komenského zdůvodnění otázky druhé. Vzdělávat se máme, protože jsme se narodili k tomu, abychom byli lidmi. A člověk je bytost rozumná (creatura rationalis). Škoda, že občas naplňujeme Amosův latinský termín kreatura v současném smyslu slova. Pro Komenského, biskupa jednoty bratrské, je creatura stvořená bytost, dokonce imago creatoris – obraz svého stvořitele.
V posledních dvou ze šesti řádků Komenský shrnuje naše oblíbené kompetence do znalostí (litterae), jejichž výsledkem je erudice, ctností (virtutes) – možná by stačilo, jak říká Amos na jiném místě, být vychovaný, čili mít dobré mores(y).
Zkrátka to byl Učitel národů
Velmi se přimlouvám, abychom Komenského třetí požadavek, vést žáka ke správnému náboženství (religio dextra), neodhodili zbrkle a bez náhrady. Co kdybychom v jedenadvacátém století vedli žáky k hledání smyslu? Smyslu toho, co se učí, co dělají, jak žijí, kam směřují? Už dlouho tomu říkám čtvrtá dimenze.
Jan Amos uzavírá odstavec. Žáky máme rozvíjet, aby užitečně prožili přítomnost a byli připravováni na důstojnou budoucnost. Zkrátka to byl Učitel národů!
Upřímně přejeme všem nadšeným i trochu unaveným učitelkám a učitelům, všem odvážným i ustaraným ředitelům mnoho sil a trpělivosti. Přát jim mnoho úspěchů je těžké. My učitelé jsme totiž živi z naděje. Že jednou, po létech, snad, naše snažení přinese plody.
Moc Vám, vážení pedagogové děkujeme.