Ukrajina ještě pořád potřebuje naši pomoc. Rusko se nás snaží znechutit, utahat, unavit k nezájmu. Na kulatém stolu pořádaném Asociace pro mezinárodní otázky/Association for International Affairs jsme proto řešili, jak obrovská výzva bude poválečná obnova zničené země, co můžeme dělat teď i co bude potřeba v budoucnu.

V diskuzi jsem nadnesl téma pomoci a spolupráce mezi městy a obcemi. Nějak motivovat města v České republice a v EU, aby se na obnově válkou poničené země podílela a uzavírala partnerství s městy na Ukrajině. Ono to může mít svůj velký význam. Taková partnerství skutečně můžou pomáhat a některá už pomáhají. Přeci jen, takový starosta se dokáže do kůže jiného starosty vcítit mnohem lépe, než třeba eurokomisař (a to nemyslím nijak zle vůči eurokomisařům).

Města pravidelně vyřazují starou techniku – auta, počítače, často se vyřazuje i technika městské policie, nebo třeba vybavení škol. To všechno může pomáhat na Ukrajině, když my už pro to nemáme využití. Sám jsem byl dvakrát ve městě Chmelnyckyj ve středu Ukrajiny a vím, jak se tam veškeré pomoci bez výjimky váží.

A co z té pomoci budeme mít? Tak v první řadě to, že pomůžeme, aby sem nepřijeli v další vlně Putinovi mužici. To je myslím pádný důvod. Ale třeba taky to, že pak v zemi, která prošla válkou, bude moře příležitostí pro české firmy, podniky i nápady...

Naše pomoc se teď musí soustředit na podporu Ukrajiny v boji proti teroristickému rusku. Ale že se chceme na poválečné obnově Ukrajiny podílet, to může klidně zaznívat taky.