Ve čtvrtek totiž bylo naposledy před volbami pražské zastupitelstvo. Nemohl jsem si ho nechat ujít, protože jsem tam přišel poděkovat. Začal jsem poděkováním radní Mileně Johnové za to, že se rozhodla znovu nekandidovat a nebude tak v příští Radě hlavního města působit jako radní pro sociální oblast. Škod, které napáchala, jak vám tady popíšu, už totiž bylo dost. Jako starosta Šestky jsem s tím měl bohužel svou zkušenost – jeden z domovů pro seniory, které do její gesce spadají, totiž sídlí v naší městské části.
Hned na to jsem děkoval všem ředitelkám a ředitelům domovů pro seniory, které v Praze jsou, protože z magistrátu jim za celé čtyři roky nikdo nepoděkoval včetně zmíněné paní radní, která měla sociální služby na starosti.
Poděkování si opravdu zaslouží. Za svoji práci a hlavně odolnost. Kromě pandemie a důsledků války na Ukrajině na ně totiž s podobnou razancí dopadlo úřadování naštěstí už dosluhující radní Johnové.
Ta má totiž takový zlozvyk – ráda se mstí těm, kteří neradi plní její nesmyslné a škodlivé nápady. Řadě domovů pro seniory, které měly vlastní hlavy, tak byly zastaveny rozjeté projekty, které měly klientům zlepšit život. Do řady domovů byly v době nejkrutější pandemie posílány místo pomoci kontroly nejrůznějších dokumentů, kvůli kterým neměl personál dost času na péči o klienty.
Přijde vám to bizarní? Nekončíme. Paní radní společně s předsedkyní sociální komise za Piráty paní Horákovou přišly s naprosto nesociálním nápadem – podáváním trestních oznámení na domovy seniorů za to, že tam někdo zemřel (rozumějte, žaluje je za něco, co je v tomto typu zařízení bohužel naprosto přirozené). Paní Horáková šla dokonce tak daleko, že si najala PR agenturu, která jí určila, za co domovy žalovat a jak jim tak nejvíce ublížit. Kdo a z jakých peněz tu analýzu platil, ví snad jen ona. Můžeme jen doufat, že nešlo o peníze hlavního města.
Aby toho nebylo málo, radní Johnová se rozhodla, že uzavře pobočky domovů, které jsou mimo Prahu. Klienty nutila, aby se přestěhovali do Prahy, kde ale pro nedostatečnou kapacitu museli často žít po nevyhovujících ubytovnách nebo bytech. Smysl to nemělo, soudné lidi to naštvalo, seniorům zkomplikovalo život.
Dopadlo to tak, že řada klientů dnes nemá jistotu, že budou mít od příštího roku kde bydlet a že se o ně někdo postará. To, že jednomu z klientů nabízela zoufalá paní radní ubytování u sebe doma, je snad už jen zkažená třešnička na dortu.
Teda. Vlastně není. Slyšeli jste někdy o společnosti Rytmus - od klienta k občanovi? Ono se totiž postupně začalo ukazovat, že kolem sociálního odboru se motá řada firem a neziskovek (ano, třeba Rytmus), v kterých pracují lidé napojení na paní Johnovou. Střet zájmů? Jo, jako blázen.
Sečteno podtrženo – opravdu moc moc děkuji, že paní radní učinila tak odpovědné rozhodnutí a znovu již kandidovat nebude. Praze se uleví. Jejímu nástupci či nástupkyni ale nezávidím. Získat si znovu důvěru ředitelů, pracovníků, ale i klientů domovů pro seniory bude po řádění paní Johnové hodně těžké.
Uff. Tak jsem to dopsal a vy dočetli. Díky. Snad čeká pražské domovy pro seniory lepší budoucnost pod lepším radním nebo radní.