Při cestě na Ukrajinu jsme byli i v Buči, Boroďjance a Irpini. Cítím, že zrovna dnes je vhodné o tom napsat.
Přesně před rokem Russáci napadli Ukrajinu. Mysleli si, že za pár dní maximálně týdnů odstraní vedení státu, dosadí loutkovou vládu a pohřbí ukrajinskou samostatnost. To se jim nepovedlo a od té doby se Ukrajincům mstí. Říká se tomu „válka“, ale i ta má nějaká pravidla.
To, co předvádí Rusko na Ukrajině, nemá žádná pravidla, a co je Rusko zač, došlo světu právě při pohledu na masové hroby, umučené civilisty a zvěrstva v Buči.
Buča je předměstí Kyjeva, dřív asi docela příjemné klidné město. Během několika málo týdnů okupace tam Rusové pozabíjeli přes 450 lidí, civilistů, včetně několika dětí. Některé oběti byly zjevně mučeny, část měla ruce svázané za zády. V Buči si Rusáci, zjevně frustrovaní svými neúspěchy, svoji zlost vybíjeli na obyčejných lidech, kteří si třeba jen šli pro vodu. Nakonec fotografie bezvládných těl lidí, ze kterých si “osvoboditelé” udělali živé terče, obletěly svět.
Viděli jsme místo, kde byl masový hrob. 116 těl v jedné díře, tak, jak je odnesli z ulice, když to zrovna místním Rusáci dovolili. Oblečení, obutí, obalení žlutým pískem. 9 z nich byly děti.
To, co zní jako středověk, se dělo přesně před rokem a já si každý den přeju, aby Rusáky nejenom za tohle Ukrajinci pořádně nakopali do zadnice. Protože ruku na srdce - kolik takových dalších Bučí a Boroďjanek je v místech, kde teď Rusáci řádí…
Schválně si zkuste představit tohle. Jakmile v Bělorusku vzlétne stíhačka, na Ukrajině musí děti ve školách a školkách do krytů. Pošlete dítě do školky, a to pak místo skákání do kaluží skáče do sklepa, ze kterého museli udělat protiletecký kryt. A vidět ty malé děti, ty malé stolky a židličky a postýlky v krytu, kde se je paní učitelky snaží zabavit jako by se nic nedělo, to je něco, co nažene slzy do očí i takovému pařezu, jako jsem já.
Přes to, co se tam stalo a jaké podmínky na Ukrajině jsou, se z toho středověku, ve kterém se loni ocitla, velmi rychle vrací do civilizace. Domy se opravují, lidi se snaží žít, děti do škol, školek a krytů chodí. Chuť vracet život do normálu je mnohem silnější než zmar a zkáza, které se plíží z Moskvy. To jde jen obdivovat. A podporovat.
Tady to to prostě vypadá, že na Ukrajinskou chuť svobodně žít je ruská snaha podrobovat krátká. Takže sláva Ukrajině!
