A jsme opět na začátku. Nový rok s sebou přináší nový začátek, nové výzvy, nové možnosti být lepší a já jen doufám, že tyto příležitosti všichni využijeme jak nejlépe jen budeme umět. Ať je pro nás nový rok inspirativní, radostný a plný dobrých zpráv.
Necháváme za sebou rok 2017. Rok bohatý na události, během kterého se třeba po více než polovině století dočkala nového kabátu naše radnice, probudil k životu lesopark nebo vybudoval vodovod do místních částí Lhotice a Dobrá Voda.
Já osobně budu mít tento rok spojený se zážitkem z LIAZek vystavených před radnicí o zářijové sousedské slavnosti a s nadšenými rozhovory o možné podobě muzea LIAZu, ale také s vleklými peripetiemi, jejichž středobodem byla přiznaná, zrušená a opět přiznaná dotace na rekonstrukci atletického areálu u Základní školy Studentská, která nás pěkně potrápila. Nejen o velkých investicích, ale také o kulturních akcích či společenském dění se můžete dočíst v ročence na následujících stranách tohoto vydání Kamelotu.
Vstupujeme do čtvrtého a posledního roku, kdy o Mnichově Hradišti bude rozhodovat současné zastupitelstvo. Zatímco v prvním roce správy města jsme se s kolegy ze zastupitelstva spíše učili, jak město funguje, a v druhém roce připravovali projekty, ve třetím roce našeho mandátu jsme začali naše plány proměňovat v realitu a v letošním roce v tom hodláme pokračovat. Zatímco píšu tento úvodník, mám před sebou seznam investic na letošní rok, kterému vévodí rozšíření mateřské školy v Jaselské ulici, jejíž nový pavilon by se měl začít stavět na jaře, již zmíněná rekonstrukce hřiště u 2. ZŠ nebo výstavba komunitního centra v Mírové ulici. Nad to hodláme opravit minimálně tři kilometry chodníků! O tom ale více v únorovém vydání Kamelotu.
Nad celým rokem se bude klenout téma 100. výročí vzniku Československé republiky, které připomeneme nejen na podzim, ale také květnovou bojovou ukázkou ke Dni vítězství, vydáním pamětí rodiny Toušovy zachycující život v našem městě od konce 19. do poloviny 20 .století z pohledu tří generací tohoto rodu, vydáním pamětní medaile a dalšími počiny. Naším cílem je připomenout významné události uplynulých sta let a jejich prostřednictvím reflektovat také současné dění.
Přestože dnes se opět hojně hovoří o pojmech, jako je patriotismus a národní hrdost, rádi bychom oslavami rozprostřenými do celého roku připomněli, že být hrdí na to, že jsme Češi, neznamená negativně se vymezovat vůči všem, kteří nejsou „naši“. To totiž opravdu není v duchu masarykovských tradic. Stejně jako ignorování faktů a argumentů, které jsou stále častěji překřikovány. Demokracie tak nějak dostává na frak a já jen doufám, že během oslav, ale třeba i během lednových voleb, ukážeme, že zásady formulované Masarykem v nás stále žijí.
