Že předčasné parlamentní volby vyhrajeme asi nikdo nečekal. Také jsme je nevyhráli, ale navíc dostali pořádný výprask. Podpořilo nás pouze 21 tisíc občanů, tedy jen půl procenta voličů. Ačkoli po prohraných volbách každý začne přemýšlet a analyzovat, kdo za to může, v první řadě bych rád poděkoval těm, kteří nám i přes nepříznivé předvolební průzkumy vyjádřili podporu a svůj hlas nám dali. I důvěra pouhých 21 241 občanů zavazuje a za sebe mohu slíbit, že vše, co jsem říkal v kampani budu rozhodně realizovat, i když zrovna ne z poslanecké lavice. Pracovat ve prospěch České republiky a lidí, kteří zde žijí, se dá odkudkoli. 

Jaké mohou být příčiny neúspěchu volebního bloku Hlavu vzhůru? Nová značka, naprostá neznalost voličů, jejich nedůvěra v nový projekt, Jana Bobošíková v čele s podporou Václava Klause v zádech, levicovým voličům původní Suverenity vadil Klaus, pravicovým Bobošíková, slepenec levicových i pravicových politiků, počáteční podpora Klause dementovaná Jaklem, výsměch novinářů, nezájem médií o nás, nálepka strany odpadlíků a ztroskotanců, znevýhodněnost v průzkumech díky pozdnímu startu, nepodpora televizí v dotáčkách reportáží, zmatenost občanů z toho, kdo jsme, kam jdeme a co chceme, všudepřítomný Babiš a jeho zmanipulovaná média, pro původní voliče SBB nepochopitelný odklon doprava, u jiných Jana Bobošíková v čele pravicového subjektu, u dalších všechno ostatní. Ve světle již známých volebních výsledků musím konstatovat, že jsme utrpěli velkou porážku a nyní nás logicky čeká hluboká analýza příčin neúspěchu. Je jich více a proto se na některé z nich pokusím reagovat již nyní.

Jana Bobošíková v čele nově vzniklé strany

Bývalá europoslankyně a předsedkyně strany Suverenita - Blok Jany Bobošíkové neúspěšně kandidovala na prezidenta a mnoho mých přátel jí nemá rádo. Přiznám se, že ani já jsem nepatřil k výrazným sympatizantům této paní, tedy až do chvíle, kdy jsem ji poznal osobně. Je to dáma se vším všudy a musím potvrdit, že její mediální obraz naprosto neodpovídá realitě. Bohužel média jsou všemocná a tak vysvětlovat mnohým  lidem, že Jana Bobošíková to má v hlavě v pořádku a není pouhá politická kariéristka, bylo často zbytečné. 

Podpora a nepodpora bývalého prezidenta Václava Klause

Někdo říká, že za neúspěch volebního bloku Hlavu vzhůru může bývalý prezident Václav Klaus. Jeho postava prý sehrála klíčovou roli v propadu nového ambiciózního projektu. Osobně si to nemyslím a věřím, že je stále hodně lidí, včetně mne, kteří si uvědomují, jak významnou osobnost polistopadového vývoje naší země Václav Klaus představuje. Že se objevil na volebních letácích a billboardech mi rozhodně nevadilo, naopak soudím, že na skutečné pravicové voliče jeho přítomnost mohla mít pozitivní vliv. Bohužel ale volební blok Hlavu vzhůru poškodily úvodní tanečky ohledně exprezidentovy účasti. Zejména vyjádření některých jeho bývalých kolegů z prezidentské kanceláře vyloženě zesměšňovaly snahy volebního bloku Hlavu vzhůru o Klausovo zapojení se do projektu a novináři si výsměch nenechali ujít a pořádně jej rozmázly. Jen si vzpomeňme, jak byly tištěné deníky a internetové servery plné informací o tom, že si Jana Bobošíková vymýšlí a že prezident Klaus podle pana Jakla s Hlavou vzhůru určitě nemá a nebude mít nic společného. Ano, Jakl křičel nejhlasitěji. Možná by si nenáviděná Bobošíková od něj zasloužila omluvu za to, jak ji svými výroky diskreditoval ještě před tím, než volební kampaň vůbec mohla začít.

Nová značka, neznalost voličů a předvolební průzkumy

Není sporu o tom, že nový subjekt to má v předčasných volbách znatelně těžší než zavedené politické strany a hnutí. Se značkou Hlavu vzhůru vyšel volební blok pouze čtyři týdny před volbami a musel spustit frontální útok na smysly voličů, aby vůbec věděli, co Hlavu vzhůru znamená, kdo jej reprezentuje a jaké má cíle. Bylo to těžké a nelze se divit, že se ve výsledcích předvolebních průzkumů ze začátku září volební blok Hlavu vzhůru vůbec neobjevoval. Nemohl, protože fakticky neexistoval. Bohužel, jeden průzkum vytváří živnou půdu pro průzkum další. Voliči si všímají, kdo má jaké preference a ve chvíli, kdy už volební blok Hlavu vzhůru svou předvolební kampaň rozjel naplno a byl vidět, průzkumy staré několik dnů i týdnů jej minimálními výsledky srážely na kolena. Marné bylo přesvědčování, že se jedná o stará data, lidé nechtějí svůj hlas zahodit a volí spíše ty větší. Z tohoto hlediska nás volební průzkumy velmi poškodily, ačkoli to nemuselo být vždy záměrné. 

Slepenec levicových a pravicových politiků

Největší voličský elektorát volebního bloku Hlavu vzhůru tvořili členové a sympatizanti strany Suverenita - Blok Jany Bobošíkové. Kdo jiný, když se Suverenita stala součástí volebního bloku jako první a její předsedkyně Jana Bobošíková se poté, co Václav Klaus nepřijal roli superlídra v novém projektu, ujala vedení sama. Bohužel právě skutečnost volebního splynutí Suverenity do bloku Hlavu vzhůru sehrála roli ve zmatení velkého počtu  jejich straníků a sympatizantů. Do těchto voleb totiž spíše levicová Suverenita Jany Bobošíkové musela najednou pochopit, že je součástí pravicového uskupení, které na billboardech prezentuje mnohými nenáviděný Václav Klaus. Po prohraných volbách čeká členy Suverenity velká debata, zdali zůstanou ve středu volebního bloku Hlavu vzhůru anebo jestli se vrátí na svou původní cestu a volební blok opustí. 

Nezájem médií, zejména veřejnoprávní televize

Andrej Babiš pochopil, že média jsou mocná. Volební blok Hlavu vzhůru žádné médium nevlastní a tak se musel spolehnout pouze na zodpovědný přístup veřejnoprávních médií. Ten se ovšem nedostavil. Sice jsme byli součástí rozplánovaných předvolebních diskuzí a pořadů, ke kterým měli přístup všichni, ovšem metoda voličského potenciálu, která malé a méně známé strany velmi znevýhodňovala do krajských debat a současně velmi nekorektní přístup jednotlivých redaktorů při možnosti komentovat některá politická témata a prezentovat své názory v rámci dotáček vybraných reportáží nám nebylo umožněno. Naše nepřítomnost v médiích cíleně ovlivněná postupem jednotlivých redakcí jistě ve voličích nemohla vytvářet dojem, že se s volebním blokem Hlavu vzhůru počítá, spíše naopak. 

Roztříštěnost kampaně z hlediska lídrů

Možná jsme neměli dělit hlavní postavy kampaně. Na jednom billboardu byla Jana Bobošíková, na druhém Václav Klaus, na dalším byli společně a na krajských mutacích se na voliče usmívali krajští lídři. S odstupem hodin po oznámení výsledků voleb připouštím, že kampaň měla být založena na jedné osobě. Babiš postavil kampaň na sobě, Okamura taky, nové strany a projekty zkrátka nemohou spoléhat na to, že jejich jednotliví představitelé jsou mezi lidmi známí. I kdyby to byla pravda, jak potvrzuje příklad z Moravskoslezského kraje, je potřeba si uvědomit, že tyto známé osobnosti nekandidují pouze samy za sebe, nýbrž za subjekt. A voličům prostě trvá, než si konkrétní osoby spojí se značkou strany, zejména, když je strana čerstvá a její jméno se zveřejnilo jen pár týdnů před volbami. Zde měly jiné menší strany velkou výhodu a jejich volební výsledek je toho důkazem.

Všudepřítomný Babiš

Lidé chtěli změnu, čehož důkazem je obrovský úspěch politického hnutí ANO Andreje Babiše. Je jasné, že miliardář do kampaně nasypal několik desítek milionů korun a že jeho výdaje daleko přesáhly výdaje ostatních stran. Ze všech stran na lidi házel koblihy a z televize jeho Vodňanská kuřata pěly ódy na Jágra. Divím se, že rada pro rozhlasové a televizní vysílání reklamu s volebním lídrem jedné ze stran kandidujících ve volbách nezarazila, ale to je otázka, koho všeho si pan podnikatel kromě Jardy Jágra, žokeje Váni a dalších ještě koupil. Babiš zkrátka nekončící kritikou, populistickými hesly a líbivými větami dokonale zblbnul lidi. Hlavně taky masivní reklamou, která na nás číhala doslova na každém rohu. Pomalu abych se bál otevřít ledničku, aby z ní na mě nevyskočil a cizinec přijíždějící do naší země si musel nutně pomyslet, že je zde Babišovo. Ano, Babiš je vítěz voleb. Voliče opil koblihem a koho neopil, tomu zaplatil. Nezbývá nám než počkat, jak se bude chovat po volbách a zdali jeho seskupení vydrží pohromadě, když bude stát před vidinou křesel na ministerstvech.

Žádná prohra není tak velká, aby člověk nemohl znovu zvednout hlavu vzhůru. Rozhodně se nemáme za co stydět a hlavně - posledního měsíce ani v nejmenším nelituji. Byla to báječná kampaň, odhodlaní lidé a nasazení, o kterém se jiným možná ani nezdálo. Doufal jsem sice alespoň v 1,5 procenta, ale každé volby vyhrát nemůžeme. Voliči tentokrát rozhodli v náš neprospěch a rozdali karty jiným. Ty nyní čeká povolební vyjednávání, ale když poslouchám, kdo s kým nechce vládnout, kdo koho nebude tolerovat a s čí podporou nesouhlasí, bojím se, že si volby v příštím roce zopakujeme znovu. 

Ale možná je to dobře, budeme už vědět, na koho si dát pozor a nenecháme se opít…