Chýnov - Starosta města Chýnova to dotáhl až na senátora. Své občany ale neopustil. Po revoluci jako první usedl na trůn chýnovské radnice a pomyslné žezlo třímá v rukou dodnes. Pavel Eybert je jedním z mála starostů na okrese, kteří si svou pozici udrželi celých devatenáct let.
Byl jste první porevoluční starosta Chýnova. Co bylo nejtěžší?
Předání celé kanceláře a veškeré agendy proběhlo tak, že mi bývalý předseda národního výboru položil klíče na stůl a s tím se se mnou rozloučil. Takže na mně bylo, abych se prokousal všemi věcmi, které tam byly. Nejtěžší problém, který jsem zdědil, bylo rozestavěné nákupní středisko, na které se profinancovaly všechny prostředky. Stavba probíhala v akci Z a zdaleka nebyla dokončená. Musel jsem zajistit úvěr, dokončit ji a prodat tak, aby obec netratila. Potřebovali jsme zpátky dostat deset milionů korun. Nakonec se to podařilo a nějakou dobu středisko i slušně fungovalo.
Co vás vedlo k tomu, že jste starostování vzal?
V té době nás v Chýnově trápil nedostatek pitné vody. To byl vlastně problém, kerý mě na radnici dostrkal. Stěžovali jsme si, že ve výše položených místech není dostatečný tlak a když přišly změny v osmdesátém devátém roce a mělo se volit do místního zastupitelstva tak mě lidé hecovali: Ty jsi remcal, tak si to jdi zkusit. Nakonec se nám to podařilo vyřešit, zajistili jsme další zdroje vody, dnes máme i další vodovod v Záhosticích.
Jak to, že vás lidé stále volí?
Nejspíš to bude tím, že celé zastupitelstvo, ale i zaměstnanci radnice a našich technických služeb se snaží doopravdy o město starat. Samozřejmě, že se nelze zavděčit všem, ale to gró našich občanů je asi spokojené.
Jak dlouho vám vydržela porevoluční euforie? Nebo snad trvá do dneška?
Nedá se mluvit o euforii, ale je to takový vlak, do kterého vstoupíte a těžko se z něj vystupuje. Pořád jsou nějaké věci rozdělané a nutí vás to v nich pokračovat. Hrozně těžko se některé věci předávají. Přesto se snažím mít vždy na konci volebního období většinu možných záležitostí uzavřených.
Ovlivnila politika váš soukromý život?
Ano a dost. Do té doby jsem se věnoval dětem. Ať už svým nebo dalším při různých sportovních nebo turistických aktivitách. A při nástupu na radnici jsem zjistil, že to nedokážu skloubit dohromady. Takže jsem musel všechny tyto aktivity dobrovolného činovníka ukončit. To mě mrzí dodnes. Teď , když mi dorůstají vnoučata, doufám, že pracovní vytížení už nebude tak velké a budu se jim moci víc věnovat.
Co nám přinesla porevoluční doba dobrého a co nám naopak vzala?
Vzala nám určité množství volného času. V období socialismu jsme ho měli jistě víc, protože ani pracovní nasazení nebylo tak veliké. Ale dala nám spoustu věcí. Můžeme mluvit o svobodě pohybu, možnosti studovat, o množství a sortimentu různých výrobků, o kterých se nám dřív ani nesnilo, ale i o možnosti si je pořídit. Nedávno jsem někde viděl tabulku, ve které je vyčísleno, kolik čeho jsme si mohli koupit za průměrný plat dříve a kolik dnes. Takže takoví ti škarohlídové, kteří tvrdí, že se máme hůř než dřív, nemají pravdu. Bohužel jsme lidé a zapomínáme a také chceme, aby šly věci ryhleji a lépe. Tomu já rozumím. Také jsem se spoustou věcí nespokojený...
Jaká ze získaných svobod je pro vás nejdůležitější?
Určitě svoboda slova. Občas jsem si za socialismu dovolil někde utrousit slovíčko, za nějž jsem byl vypeskován, byť ne nějak dramaticky. Nicméně mi bylo připomenuto, abych se choval řádně. Takže si vážím určitě právě svobody slova nejvíc.
Máte nějaký vzor v komunální politice?
Nemůžu říci že vzor. Do té doby, než jsem do politiky vstoupil, jsem v podstatě žádného komunálního politika neznal a v podstatě ani žádní komunální politici obce neřídili. Každý představitel obce musel poslouchat to, co mu z vyšších stranických míst nadekretovali a co mu bylo dovoleno. Pak ale v průběhu mého působení jsem našel lidi,se kterými jsem si hodně rozumněl a padl do noty. Za všechny bych jmenoval třeba bývalého starostu Plané nad Lužnicí Františka Chramostu. S ním jsem se navíc znal z dřívějších dob ještě z turistiky a kanoistiky.
Kterou věcí byste se nechlubil?
Co pořád ještě v Chýnově neumíme, je přístavba tělocvičny ke škole. Ta současná už tolik nevyhovuje. Bohužel, není kam. A kdybychom ji postavili mimo areál školy, nebyla by využívána tak, jak by měla.
Budete znovu kandidovat?
Budu.
Pomohla vám komunální politika k postu senátora?
Určitě. Bez toho by to nešlo. Já rozhodně nebyl žádnou známou osobností, abych si mohl dovolit kandidovat do Senátu jen tak jako řadový člen ODS.
Máte ještě nějaké vyšší politické cíle?
Určitě ne. Dokud neskončí toto volební období, nemůžu ani uvažovat, že bych dělal ještě něco navíc. Neměl bych na to čas.
Co přinesla sametová revoluce vám osobně?
Na jedné straně osobní svobodu a na straně druhé obrovskou vnitřní zodpovědnost. Zatímco dřív jsem byl zodpovědný jen za sebe, rodinu a skupinku dětí, se kterou jsem někam vyrazil, po revoluci jsem zodpovídal za to, zda vyjde rozpočet, jak dopadne akce, jestli bude dobře zajištěná a jestli bude pro obyvatele Chýnova přínosem a podobně.
