Dělala to vláda Francie i v době, kdy už bylo vidět, že to není úplně tak, jak dneska vidíme. Že nafta má svoje další náklady z hlediska emisí, drobných mikročástic a dalšího.

Přesto vláda nesahala na ty daně, jako kdyby nechtěla zbytečně podvazovat křehký hospodářský růst a prosperitu země. A to se dělo po desetiletí. Teprve v chvíli, kdy na ně sáhla, tak si lidé uvědomili – něco je špatně, tohle nám dopředu nikdo neřekl. Když to vezmeme obecně, tak každá společenská debata o daních vysílá jasnou zprávu občanům a spotřebitelům, jaké typy technologií se budou podporovat, jaké budeme považovat za dlouhodobě přijatelné a jaké jsou určeny postupně k tomu se stát marginálními, dostat se na okraj spotřebního koše nebo spotřebního zájmu. Tohle je sdělení, které by mělo také vzejít z té naší dnešní debaty, kterou nevyčerpáme, kterou neukončíme, ale kde bychom měli jednoznačně našim občanům říci – něco se děje, něco se bude dít s daněmi, se zdaněním právě energetických produktů a elektřiny do budoucna. A hlídejte si ty parametry a tu debatu do budoucna, abyste se chovali jako dobří hospodáři a neinvestovali do něčeho, co se ukáže jako slepá ulice nebo slepá větev vývoje.

Chtěl jsem upozornit na jeden argument, který tady dneska ještě nezazněl. Ono to není tak fatální, jak to dneska vidíme, a to proto, že v návrhu textu směrnice, o které mluvíme, se mluví o možnosti přezkumu, kdy každých 5 let komise na základě informací, vstupů a podnětů z členských států musí vyhodnocovat a předkládat radě zprávu o tom, jak se daří s některými těmi ustanoveními pracovat, jestli náhodou se vývoj technologie nedostal tak daleko, že je potřeba se k tomu vrátit a přepracovat, zpřesnit, nebo některé věci naopak uvolnit. Proto se mi zdá, že nejsme v uzavřeném systému, ale v systému, který má možnosti upravování. A mluvím pouze o tom zdanění energetických produktů, nikoliv šířeji, jak jste pochopili. Než skončím, tak jsem chtěl velmi ocenit pana senátora Nytru, který upozornil na nebezpečí toho, že bychom z jednomyslnosti, která platí pro oblast daní podle smlouvy o fungování Evropské unie v čl. 113, mohli sklouznout do jiného článku s číslem 192, který pro oblast životní prostředí by mohl také používat případně i jiný právní postup. A tohle je věc, kterou si musíme hlídat. Velmi děkuji, že to tady zaznělo. Hodně váhám s tím, jak se postavit k tomu usnesení výboru. A přiznám se, že ještě budu chvíli poslouchat, protože jsem rozpolcen. Otázka sociální tísně v současné době v České republice je v oblasti energetiky tak významná, že si neumím představit, že bychom nezformulovali něco takového a neposlali to do Evropské unie za český Senát. Bylo by chybou, kdybychom to nezmínili. S některými textovými formulacemi v tom usnesení mám problém, takže ještě budu čekat, jak se to vyvine. A případně se ještě přihlásím. Děkuji.