Jako šéf bezpečnostního výboru Senátu se čínským hrozbám i příležitostem věnuji od svého nástupu do funkce v roce 2018. Mimo jiné náš výbor uspořádal dvě veřejná slyšení, kde jsme jasně pojmenovali, kde má ČR slabá místa, a chtěli po vládě nápravu. Jedním z problémů například je, že se čínští straničtí funkcionáři dostávají na české radnice a úřady, kde zcela nepřipravené české protějšky vytěžují z informací, slibují investice a v některých případech dokonce rozdávají dárky – a nemusí to být jen zavirované flash disky, ale i takové případy tu byly. Česká republika nemá funkční systém vzdělávání úředníků a politiků.
Ve veřejném prostoru se dnes mluví především o hrozbách spojených s ruskou agresí. Nesmíme však zapomenout na Čínu. V řadách českých politiků a veřejně činných osob má ochotné přisluhovače. Miloš Zeman měl čínského poradce Jie Ťien-minga, ředitele čínské firmy CEFC, který před časem zmizel v Číně a jehož kolega byl v USA pravomocně odsouzen do žaláře za největší korupční skandál v dějinách OSN. Andrej Babiš udělal ministrem zahraničí své vlády Jakuba Kulhánka, který byl na výplatní pásce CEFC. Jan Hamáček přijímal ve Sněmovně delegace čínských komunistů, s nimiž jeho strana uzavřela smlouvu o spolupráci… A mohli bychom pokračovat.
Věřím, že společné varování šéfů bezpečnostních služeb přispěje k tomu, aby se ČR konečně začala účinně bránit. Na prvním místě bychom konečně měli vystoupit z formátu 16+1, který slouží Číně k zasévání sporů mezi členské státy EU. Včera bylo pozdě.