Vzhledem k ochraně základních práv a svobod k ochraně demokratického systému a také k ochraně našich hranic. To, co se dělo minulý rok na hranici Běloruska s Polskem a Běloruska s Litvou, totiž zasluhuje skutečně naši pozornost. Pan ministr připomněl, že jde o hybridní hrozbu. To znamená, že jde o hrozbu, která ještě není válečným konfliktem, kde se ještě nevyhlásila vlastně válka, ale kde už se za pomoci zbraní nebo dalších prostředků ohrožuje suverenita, územní celistvost, hranice suverénních zemí.
Je velmi zajímavé a hodné naší pozornosti, že Bělorusko, v té době již zavázané s Ruskem obrannou dohodou, se mezitím stalo součástí konfliktu, který dnes řešíme na Ukrajině. Ta krize, ke které došlo, byla velkou příležitostí. A tu příležitost jsme nepromarnili. A já jsem chtěl poděkovat i vládě za to, že se chopila příležitosti a pomohla ke společnému řešení v rámci EU. Protože se podařilo europeizovat problém toho, že se z uprchlíků staly vlastně zbraně, kterými běloruský režim, jeho ozbrojené síly, jeho státní struktury, státní firmy, začaly tlačit na území práva, vlády práva a demokracie. A namísto zbraně měli vlastně po ruce uprchlíky.
Ty skutečnosti, které se tam podařilo zdokumentovat, ukazují, že to, s čím Ženevská úmluva, kterou přijímalo OSN v roce 1951, nepočítala, se stalo skutečností. Protože uprchlíky začaly organizovat státy, jako takové. Viděli jsme to v minulosti v Asii nebo v Africe. A na případě Běloruska jsme viděli, že se to stalo poprvé v Evropě. Chtěl jsem proto ocenit rychlou akci Litvy především, Evropské komise, vlády České republiky, která na evropských radách toto téma uchopila, abychom nezrazovali naše hodnoty, naše pravidla, a zároveň se dokázali ubránit fenoménu, který autoři Ženevské úmluvy nepředvídali.
Pane ministře, máte naši podporu v dalším řešení této otázky. Ve shodě s ostatními členské státy EU, především s těmi, které jsou na vnější hranici, ale nejenom s nimi.
Děkuji.
