Po rádoby státnickém projevu novopečeného předsedy vlády přišly první rozpaky… „Co to jako bylo?“ ptal jsem se sám sebe. Ale dobře, to byl jen začátek… Bude to lepší, budou diskutovat a budou věcní…
Jsem naivní. Jo, jsem. Slovo „ano“ nepoužívám záměrně, fakt se mi už hnusí… Takže „jo“…
Zvláštní jednání se pak odehrávalo asi od 21.30. Demonstranti byli více slyšet až do sněmovny. ODS si vyžádala přestávku, aby mohl Babiš kouknout na demonstranty. Tak on se fakt jen podíval. A že pak tvrdí, že s nimi chtěl mluvit… No, každému co jeho jest. On taky nedokáže nechat jen tak mluvit své názorové oponenty. Demonstranti mu jen nalili jeho vlastního vína…
Po desáté hodině večerní se už ve sněmovně strhla totální fraška. Výstup pana Kalouska byl alespoň vtipný. Ale ječící Babiš, který začne tykat, řvát a sprostě nadávat…? Nebylo to už přece jenom za čárou? Trochu více za čárou? Člověk, který ječí jako malé děcko, kterému sebrali hračku, řídí naší vládu? To se jako v polovině summitu (jakéhokoliv) přestane kontrolovat a začne na všechny ječet, že jsou „zloději zlodějský“, „ožralové“ a podobně? No, na jednu stranu, některým evropským politikům by to říci mohl…
Tajně jsem doufal, že někdo pochopí. Že se někdo nechá strhnout rozhodnutím Milana Chovance. Že se někdo nechá přesvědčit argumentací dnes již opozice. Nestalo se tak. Jak si to domluvili, tak to bylo.
Sociální demokracie se žene do propasti. To slýchám neustále. Inu, až nynější vládní angažmá ukáže, zda tomu tak bude či nikoliv. Osobně se domnívám, že dopadneme najmě stejně, jako v posledním volebním období. Pokud budou naši ministři mlčet a nebudou umět prodat svoji práci, opět budou veškeré úspěchy připsány Babišovi.
Víc jsem se pak zajímal o naše poslance, o poslance soc. dem. Čekal jsem, kdy se někdo z nich přihrne k pultíku a vysvětlí, proč chce vládu podpořit. O to více jsem to čekal po bohužel zoufalých pokusech Pirátů (díky za to!). Piráti jeden po druhém chodili k pultíku a vyzývali poslance soc. dem., aby jim vysvětlili, proč chtějí do vlády. Před tím to byla paní Němcová, která apelovala (velmi věcně) na poslance soc. dem. Tolik pokusů z opozice, které měli za cíl změnit názor našich poslanců… Tolik fakt, která jim předkládali… K ničemu. Doufal jsem, že se fakt někdo ze soc. dem. postaví k pultíku a řekne, že pod tíhou argumentů mění svůj názor… Nikdo to neudělal, i v tomhle jsem naivní. Sociální demokracie nemá v poslanecké sněmovně chlapa. Možná jednoho, který tam ale stejně nebyl. Zajímalo by mě, jestli se poslanci dívají do zrcadla. Zajímalo by mě, kolik z nich, kteří vládu podpořili, se podívá do zrcadla a řekne si: „To jsem teda pěkný hňup.“ Ale oni se do zrcadel asi již dávno nedívají. Protože ten pohled nesnesou…
