Dnes jsem četl cosi o dělení sociální demokracie. Jak se někdo může vůbec opovážit chtít rozdělit 140 let starou politickou stranu? Což si nevážíte její historie? To, že značka sociální demokracie v současnosti „netáhne“ je podle mě normální. Jsem rád za ten projev demokracie, kdy je u kormidla chvíli ten a chvíli onen. Co byste chtěli? Vládu jedné strany po dobu třiceti let? Ne, děkuji, to už tady bylo. Všichni, kteří promluvili o tom, že by se soc. dem. měla rozdělit, by se nejdříve měli zamyslet nad tím, co říkají. Dochází jen k přilévání oleje do ohně…

Musíme zastavit… Zhluboka se nadechnout… Přemýšlet a pracovat… Jak se chceme domluvit s voliči nebo jinými partajemi, když se nedokážeme domluvit sami mezi sebou? Ze soc. dem. odchází spousta lidí. Spousta lidí ani nemohla kandidovat v barvách soc. dem. (viz Brno). Proč? Naší strategií je odehnat od nás schopné lidi? A nahradíme je kým?

V době, kdy strana prožívá takto těžké časy, je třeba se ještě více semknout. Uvědomit si, proč jsme do sociální demokracie vstoupili. Někdo vstoupil z přesvědčení. Jiný proto, že tíhne k levicovému myšlení. Někdo jen proto, že ho oslovil program strany. Ze srdce se mi hnusí ti, kteří do ČSSD vstoupili pouze s vidinou moci, zisku a vlivu. Takové lidi soc. dem. nepotřebuje.

Pohled do minulosti. To je to, co by nyní měli všichni sociální demokraté udělat. Z historie se totiž máme poučit. Tak se poučme. Jedno štěpení strany tady už bylo. Ve dvacátých letech a žádná „dobrá strana“ zrovna nevznikla. Po tomto štěpení sociální demokracie téměř ztratila lidový dům v Praze (ne že bychom si dnes mohli jeho dalším vlastnictvím být jisti).

Nemůžeme štěpit stranu. A poslední věc, která nechci aby vyzněla jako klišé – dejme do záchrany naší strany srdce, jinak je to už opravdový konec sociální demokracie. Sociální demokracie takové, jakou ji před 140 lety zakládali naši předci.