já se pokusím vést debatu tak, jak nás vyzval pan předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek, skutečně v té věcné rovině.

Řekněme si tedy, proč tady dnes jsme. Z mého pohledu jsme tady dnes proto, protože jsme svědky, jak se posouvají všechny myslitelné hranice politické kultury. My si na ně bohužel zvykáme. To, co ještě před deseti lety nebylo možné, dnes možné je. Jenom si vezměte to sousloví trestně stíhaný premiér. I to nás dnes nechává chladnými. Nějak jsme si na to postupně zvykli. Máme trestně stíhaného premiéra. Cítíte ten posun? Bylo by to možné v době, kdy jak současný pan premiér ji označil kdysi za Palermo a kterou přišel, jak sám říká, napravit? Tehdy odstupovali ministři za pouhá podezření, třeba pro odklon peněz v době rozvodu a pro jiné věci. Ten problém není osobní, není to v tom, že někdo se nám líbí víc nebo míň, není ten problém v tom, že opozice musí kritizovat za každou cenu. Ale ten problém je v tom, že člověk, který čelí takovémuto problému a je ve vládě, tak je vydíratelný, svůj čas nemůže plně věnovat svému resortu či jako premiér všem ministerstvům a této zemi a přirozeně se stará více o svou rodinu, o své trestní stíhání a o další věci. Proto to tak funguje ve většině klasických západoevropských demokraciích, proto by lidé, kteří mají tento problém, měli ze svých funkcí odstupovat. Už jsme ale slyšeli, že toto pan premiér neudělá. Nikdy neudělá, nikdy. A místo sebereflexe slyšíme, že se máme dobře, že se budeme mít ještě lépe a že celá kauza je vykonstruovaná, že ji způsobily novinářské hyeny. Ale to, že kauza není, že nikdo nic neukradl, to přece musíme slyšet od Policie, od státních zástupců, nebo až poté od soudu. Výroky všech ostatních, nejméně pak trestně stíhaného premiéra jsou nepodstatné, žijeme-li tedy v právním státě. A pokud nežijeme v právní státě, tak se bohužel nemáme dobře.

Děkuji za pozornost.