Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové. Prostřednictvím pana předsedajícího bych začal parafrází: "Jaroslave, to s tou sirkou neděláš dobře. To se ti vymstí." (Poslanci z řad hnutí ANO namítají, že jméno není Jaroslav, ale Jaromír. Smích a potlesk.) Víte, já jsem jeden ze spoluautorů jednacího řádu Poslanecké sněmovny, který jsme tady společně s dnešní eurokomisařkou Jourovou prosadili. Tehdy cílem té novely bylo zamezit korupčnímu jednání tak, aby nemohly být pozměňovací návrhy podávány anonymně a mezi druhým a třetím čtením, aby nebylo 48 hodin, ale mnohem větší časový úsek, aby byl čas na to, se pořádně na ty pozměňovací návrhy připravit.
Rozhodně jsme neměli v úmyslu, abychom zamezili činnosti Parlamentu. Parlament má být o diskuzi. A teď si představte, že ad absurdum u každého zákona použijete ten postup, který jste použili v tomto případě. Že se prostě u každého projednávání řekne - pevně se bude hlasovat o tomto zákonu tehdy a tehdy, to jest třeba za deset minut. Tím Parlament pozbývá smyslu. Opozice, koalice, i jednotliví poslanci, ztrácí právo o čemkoliv diskutovat. Pak se ptám, k čemu bychom tady byli. Jedním z kritérií, které bude Ústavní soud v tomto případě určitě posuzovat, je kritérium přiměřenosti. O tom mluvil můj předchůdce pan poslanec Stanjura. Je přiměřené o zákonu diskutovat asi hodinu a půl o jednom? Za mě to určitě přiměřené je. A věřím, že většina z vás si to myslí také.
A na závěr našeho stanoviska Starostů a nezávislých bych vám chtěl říct jednu věc. Nepoučili jste se. Prosím poučte se. Podívejte se, jak dopadly všechny ty zákony, které byly přijaty jakoukoliv předchozí Sněmovnou podobnými metodami porušováním jednacího řádu, nebo když byly na hraně jednacího řádu. Podívejte se, jak dopadly církevní restituce, stavební spoření, jak dopadl druhý důchodový pilíř, který si koalice prosadila násilím. Věřím, že i tento zákon, tento balíček zákonů, bude zrušen. Děkuji za pozornost.
