Řešení téhle otázky mají ve svém programu snad všechny strany ucházející se o hlasy voličů. Ale myslí to opravdu tak, jak slibují? Ten slibuje to a ten zas ono. Slibem neurazíš. Jak se v tom má potom člověk vyznat? Při řešení tohoto rébusu není nutné přílišné umění. Stačí si dobře prohlédnout kandidáty a zjistit si o nich vše podstatné. A člověk se pak nestačí divit. Opravdu člověk s miliardami na účtě soucítí s těmi, kteří už své pracovní povinnosti splnili a společnost je nyní nedokáže ohodnotit tak, aby jejich podzim života byl důstojný? Nebo spíš se dá věřit tomu, kdo ví, co znamená ohánět se, aby uživil rodinu?
Říká se, že ten kdo má moc už nebude druhé zkracovat na jejich právech. Ale historie nás učí, že tomu tak není. Ten kdo má moc, chce ještě víc. A pak zase víc. Přitom stačí promluvit s kandidátem a hned poznáte z jeho chování, jestli je upřímný, empatický a vstřícný. Společnost stárne a seniorů bude přibývat. Ti, kteří budou pracovat budou pracovat i na jejich důchody. Ale ti, kdo je zaměstnávají je budou propouštět, protože poptávka po různých druzích zboží bude klesat, a pak na ty důchody prostě nebude. A tomu bohatému to bude jedno. Kdežto ten, kdo soucítí, tohle ví a předpokládá, že se musí najít jiné zdroje, ze kterých se bude život seniorů v budoucnu financovat. Takže komu věřit? Jako v tom filmu: „Věř, ale komu věříš, měř!“
Petr Gruber, kandidát do PS Parlamentu ČR