Jak jsme se dočetli panuje shoda některých stran v otázce navyšování stavu policistů. Jenže, když se člověk začte podrobněji do slibů těchto představitelů, zjistí, že si protiřečí již o čtyři řádky níže v článku, který byl v Parlamentních listech otištěn pod názvem „Více policistů, panuje programová shoda“. Tam jmenované strany slibují navýšení policistů o dva a půl tisíce. A zároveň o několik řádků níže sdělují, že uvolní policisty z kanceláří na pochůzkovou službu. A já se ptám, proč tedy neuvolní dva půl tisíce policistů z kanceláří a nemusí tak přijímat nové dva a půl tisíce nových policistů. Důvod je jednoduchý. Administrativní zatížení policistů je tak velké, že je z kanceláří uvolnit nelze. Maximálně v řádu desítek. Takže při přijetí nových dva a půl tisíce policistů dojde k navýšení ekonomických nákladů a celá bombastická akce s náborem dopadne stejně, jako před pěti, šesti lety za doby vlády ODS na ministerstvu vnitra se sloganem „Najdi si svého parťáka“.
Jak jsem již dříve psal, je zvláštní, že v sousedním Rakousku, které má cca devět milionů obyvatel, je zhruba dvacet pět tisíc policistů. Jak to zvládají? Z vlastních zkušeností vím, že jejich zákony, nařízení a formální pravidla jsou natolik jednoduchá, že není potřeba zvyšovat počet policistů, ale zefektivnit jejich práci. Ale to jsou zase jen sliby, protože ti, co to slibují, to slibují již celá léta. Takže zase nic neudělají. Místo, aby řádně zaplatili ty, kteří chodí po ulicích, naberou raději více nových příslušníků a dají jim zase jen mizerné platy. Málokdo z těch pochůzkářů totiž dosáhne na průměrnou mzdu. A o přesčasových hodinách měli možnost jednat už téměř sedm let. Výsledek je NULA. Ale blíží se volby, tak se něco líbit musí. Vždyť policistů a hasičů je kolem šedesáti tisíc. A to je velká volební síla. Jde jen o to, kdo těmto slibujícím kandidátům bude věřit. Z vlastní zkušenosti předpokládám, že okamžitě po volbách dopadne na ty běžné policisty další rána. Poznatky bývalých kolegů, se kterými mluvím tomu nasvědčují. Takže stavy policistů není nutné navyšovat, ale opravdu zefektivnit. A velmi pochybuji, že to ti, kteří to ve výše zmíněném článku slibují, opravdu uskuteční.
Také není pravda, že vysokoškolsky vzdělaní policisté mají snadnější postup. Včera mně jeden z nich řekl, že prošel už sedm výběrových řízení a rezignoval po zjištění, jak to vlastně funguje. Ono, když po „Základní odborné přípravě“ se během několika týdnů stávají z podpraporčíků kapitáni a majoři, je něco špatného. Tito privilegovaní si neodšlapou na „chodníku“ ani minutu a už velí a dávají rady těm, co tam strávili deset, patnáct let. Jak taková práce pak může vypadat? O tom se však představitelé výše zmíněných stran nezmiňují. Proč také? Odpovědi jsou dvě. Buď jim to vyhovuje, nebo o životě policisty neví vůbec nic. Zřejmě obě odpovědi jsou správné. Pro policisty vzniká pak otázka, zda jim věřit opět nebo se poohlédnou po někom, kdo opravdu službě policisty rozumí.
Mgr. Petr Gruber, kandidát SPOZ do PS Parlamentu ČR
