Také Dominik Feri byl ztělesněním všeho toho “správného“ a jedině dobrého, moderního, co by měla naše mládež následovat. Včetně toho svého vzezření, připomínajícího, že je správné přijímat migranty. I když to byl vlastně dojem mylný, neboť byl dle místa narození, Kadaň, Čechem, jak se říká, jako poleno.
V jeho případě se potvrdilo krásné české přísloví, kdo s čím zachází, tím také schází.
Byl propagátorem hnutí Mee too, to jest podle wikipedie společenské hnutí, které bojuje proti sexuálnímu obtěžování a zneužívání, a kde ženy, které byly v minulosti obtěžovány, sdílí své příběhy.
Až potud budou se mnou moji většinou konzervativní příznivci a příznivci strany Rozumní souhlasit. Já jsem však znám tím, že nastoluji témata, která pro danou chvíli a místo jsou poněkud jiné, než je všeobecný názor.
Jak jsem si přečetl různé články, tak v minulosti by nic z toho, co bylo v oněch článcích uvedeno na kvalifikaci trestného činu znásilnění nedosáhlo. I když komunistický režim jako jeden z prvních na světě v padesátých letech přijal zákon, že se znásilnění může dít i mezi manželi. Vidíte, levice, v padesátých letech ultralevá KSČ a dnešní progresivisté jedno jsou. Už tehdy v padesátých letech byl veden velký útok na tradiční rodinu. Manželství je přece definováno tak, že manželé spolu sdílejí nejenom stůl ale i lože. Dokážu si představit, jak asi muselo být manželům, kteří se starali o výživu dětí a museli se dívat, jak žena má milence a oni zůstávali na ocet.
Tento zákon způsobil, že u nás byla největší rozvodovost na světě. Já si ještě pamatuji, když jsem v roce 1973 hrával skoro celý rok ve Francii, tak se ženy bály, aby nevyšla najevo jejich nevěra, protože by při rozvodu přišly o děti.
Takže západ se mezitím přiblížil komunistickému československému zákonodárství padesátých let, které tak jako dnešní preferované nahlížení na rodinu, mělo za úkor zpřetrhat všechny rodinné svazky.
Teď se však vraťme k případu Feri. Četl jsem vyjádření jakési aktivistky, která ve shodě s neziskovkami Českou ženskou lobby a Amnesty International chce změnit definic v trestní zákoníku, aby byl sexuální styk bez souhlasu druhého klasifikován jako znásilnění.
Mně osobně už v mém věku do toho nic není, ale co ti dnešní sexuálně aktivní muži, to si mají před eventuálním sexem nechat písemně potvrdit, že partnerka včetně manželky se sexem souhlasí?
Novinář se oné aktivistky ptal na formu souhlasu. Že prý to nemusí být formální nebo písemný. Ovšem, pokud se něco takového do právního řádu u nás dostane, tak kdo zaručí, že bez písemného vyjádření souhlasu ženy, se někdy v budoucnosti, když žena začne chodit s někým jiným a ten bude zpětně na minulého soka žárlit, že si ten nový partner nevymůže, aby ona žena nahlásila minulý, slovně odsouhlasená sex s bývalým partnerem za znásilnění.
A navíc dokážete si představit, když už konečně dnešní mladá žena odtrhne svého sexuálně pohodlného partnera od fotbalu, hokeje, chytrého mobilu, netflixu a tak podobně, že bude muset proběhnout jakýsi akt souhlasu.
Celý ten současný svět je tak nějak postavený na hlavu. Nejenom my dříve narození muži, ale i ženy si pamatujeme, že bylo tak nějak nepatřičné aby dívka, když si naplánovala, že ten večer bude mít už konečně styk s novým chlapcem, či žena s novým partnerem, že by předtím nějak dělaly jakousi smlouvu o provedení sexuálního styku. Slušelo se, aby dívky či ženy ( a to nejenom mladé) stále říkaly ne, ne, ne. I to patřilo k pozitivní sexuální předehře a dojmu pro oba zúčastněné kvalitního sexu.
Takový ten předběžný souhlas se sexuálním stykem mi připomíná vtip, který koloval za normalizace. Byl vyprávěn v ruštině. Ivan se ptá Nataši: „Nataša davaj zaj.bať“ Ona okamžitě odpoví: „Ty meňa ugovoril“.
Ne skutečně, ta dnešní hyperblbost ve všech oborech (předjíždění cyklisty ve vzdálenosti 1,5 metru i na úzké silnici, nikdo nebude dodržovat nic, protože každý pozná, že to, jak je zákon napsán, je absolutní blbost), a ten předběžný souhlas s domácím sexem způsobí, že se muži začnou bát mít cokoliv se ženami a náš národ vyhyne.
Pane JUDr. Dominiku Feri, vyzývám Vás. Teď když Vás dohnalo to, co jste si myslel, že je správné propagovat, staňte se aktivistou pravého opaku. Každé dítě neuvěří rodičům, že se nemá sahat na kamna, dokud se samo nespálí. Vy jste se teď spálil a víte tedy zač je toho loket. Všichni se od Vás samozřejmě odvrátili. Nevěřím, že jste dle našich rozumných měřítek někoho znásilnil. Tím, že jinak vypadáte a přesto jste rodák z naší země, vystudoval jste práva, dokazujete, že naši občané nejsou rasisti, že každý občan bez rozdílu barvy pleti má u nás rovné šance, pokud je chce využít. Jste velice populární, a i negativní popularita je popularitou. Váš nový účes z Vás dělá seriózního člověka. Staňte se aktivistou normálního života, kdy za znásilnění je považováno jenom to, za co jsme to považovali my, dříve narození. To jest, když někdo přepadl osamělou ženu v parku, atd. Jste výraznou osobností. Ženy z Vás cítí to mužství, které se bohužel z našich mladých IT specialistů naprosto vytratilo. Pomozte nám, kteří jsou nešťastni z toho, že se svět řítí do propasti. Přejděte na naši stranu. Stranu normálního života s normálními radostmi, normálním podnikáním, normálními vztahy mezi muži a ženami. V normálním životě v normální zemi je budoucnost. Ne v hlavách aktivistů kterým jste byl i Vy a snění o novém lepším světě. Žádný nový lepší svět nikdy nebyl a nebude. Zachovejme zbytky toho dobrého, co je ještě teď. Volím normální život.
Mgr. Petr Hannig, předseda Rozumných
