Češi, Moravané a Slezané se ubránili nájezdům dědy Mráze v padesátých letech. I v devadesátých letech musel nový invazní druh, Santa Klaus se svými saněmi taženými soby, odtáhnout zpět do USA. Ještě jsme nebyli dostatečně proškoleni. Naše páteře se právě narovnaly a nevyhovovalo nám se znovu ohýbat.

   Teď však již vyrostly nové generace a ty již mají své děti. Nové generace se nechaly potetovat od hlavy až k patě. Proč? To nikdo nedokáže odůvodnit. Je to zdravé? Nikoliv. Je to hezké? Viděl jsem na plážích Francie, kde se opalují Holanďané a hlavně Holanďanky, potetovaní a potetované už dávno předtím, než tato naprosto nesmyslná móda vkráčela pod patronací západu k nám. Vůbec to není estetické, ale to už si mohly možná všimnout na svých tělech i ti naši průkopníci a průkopnice tohoto nesmyslu, kteří, či které za honbou za vším západním, byli mezi prvními.

   Globální kult (skrytá globální vláda) si nechal orazítkovat, označkovat ty, které bude moci ovládat. Samozřejmě z tohoto označkovaného stáda vyjímám ty, kteří potřebují být tetovaní kvůli svému zaměstnání (tatéři), nebo tvrdému sportu, kde tetování patří k věci.

   Ovšem, ovlivňují tak ty, kteří potřebují mít ke svému životu vzory. Dřív to byl pro mladé muže Zátopek, překonávající rekordy, dnes to jsou zápasníci v kleci. Omlouvám se, nejsem v těchto současných sportech příliš orientován, ale tímto vysvětlením poukazuji na rozdíl přístupu k tetování vlastního těla z důvodů profesionálních a profesních a z důvodu vlastní neomluvitelné hlouposti.

   Tetování byl jeden krok k podmanění davu. Další krok byl znectění a zesměšnění vlastního kulturního bohatství. Vypěstovat v lidech pocit studu nad vlastní historií.  V našem případě odsuzování husitství jako banditismu.  Očividné pohrdání morálkou. Normální je láska mezi stejným pohlavím. Hledání smyslu života v těch nejpodivnějších věcech.

   Ale co je hlavní. Vytlačení všeho duchovního z repertoáru lidí. Lidé už nečtou. Někteří už pomalu nerozeznají, co je pravda, nebo alespoň zdání pravdy, a co je reklama. Jenom prstem projíždějí na chytrých telefonech a zírají na pohybující se obrázky. Vše je jenom povrch, nic nejde do hloubky. Představivost už není žádaná, nedokáží se soustředit nejenom na psané, ale i na mluvené slovo. Málokdo už je schopen se soustředit na jeden souvislejší děj na filmovém plátně či televizní obrazovce.

   A do toho všeho se už nevejde tak nehmotný pojem, jako je Ježíšek, který přináší dárky. Jak jej mají reklamní agentury znázorňovat. To nejde. A tak je nám horem dolem vnucován obraz toho Santy, který před časem musel prozatím do ústraní, než bude národ konečně připraven přijmout naprosto vše, co mu všemocný západ připravil a předžvýkal.

     Obávám se, že už nás zcela pohltily ty všude se objevující červené čepičky. Za chvíli se už do našich domácností vetře i ten vousatý Santa. Vždyť je to tak „romantické“, jak nám ukazuje přehršel filmů z vánoční nabídky Hollywoodu.

    Leč přese všechno přeji všem, kteří zatím nepodlehli šílenství červených čepiček, krásné prožití Vánoc, s pokusem zachovat tradiční vánoční atmosféru v tradičních rodinách.

Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH v Alianci za nezávislost ČR