Vážení přítomní, dámy a pánové

     Národ, který ztratí svou řeč, přestane existovat. Národ, který nezná své písně umírá. To věděli na počátku devatenáctého století naši národní buditelé, spisovatelé, básníci, skladatelé  a český jazyk zažil své znovuzrození po hluboké době temna po Bílé Hoře. Na počátku století dvacátého mohla vzniknout Československá republika právě proto, že jsme byli svébytným národem s vlastní řečí a vlastní kulturou.

        Když nás okupovali Němci za Protektorátu, okamžitě začal útok na češtinu. Nařídili dvojjazyčné nápisy, přičemž němčina byla vždy na prvním místě.

     A kam jsme se dopracovali dnes, kdy máme vlastní svobodnou republiku? V Praze na mnohých místech nenajdete vůbec češtinu v nápisech obchodů, restaurací atd. V některých podnicích se zahraničními vlastníky je nařízena jako komunikační řeč angličtina.

        V rádiích, včetně veřejnoprávních je převaha anglicky zpívaných písní. Nehledě na to, že zbytečně odplouvají do zahraničí ročně stamiliony ve  formě tantiém, čeština je popelkou.

     Rozumní navrhují už od svého založení zákon o českém jazyku, který by pod pokutou nařizoval, že ve všech nápisech musí být čeština na prvním místě, v rádiích, zvláště pak veřejnoprávních povinnost hrát 50% českého repertoáru. Tyto zákony existují v mnoha zemích EU a není to relikt minulé doby.

    Naše řeč a kultura se musí chránit i v době 101. výročí vzniku samostatného Československa.

Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH a bývalý prezidentský kandidát