Dámy a pánové, bylo by nanejvýš vhodné vést pouze oslavné řeči ke 100 letům založení společného státu Čechů, Moravanů, Slováků, Podkarpatských Rusínů ale i Němců a Maďarů jakož i dalších národností. Jsem rád, že se v tomto roce upozornilo i na velkou úlohu, téměř mučedníků, kteří unikli pouze o vlásek vykonání trestu smrti, politikům pozdější Československé národní demokracie Karlu Kramářovi a obzvláště tvůrci fiskální stability nového společného státu Aloisi Rašínovi. Říkalo se jim mužové 28. řijna. Přesto oni, ani někteří další domácí odbojáři, nebyli pozváni na hlavní oslavu na Hrad v souvislosti s prvním výročím vzniku samostatného státu 28. října 1919. Pouze na dopolední skleničku. Nevděk vládne světem v kterékoliv době..
I Rašínův syn Ladislav byl významným prvorepublikovým politikem. V roce 1935 byl zvolen poslancem Parlamentu za Národní sjednocení. Zásadně nesouhlasil s podpisem Mnichovské dohody. Jako jeden z vůdčích členů Výboru na ochranu republiky přesvědčoval prezidenta Beneše, aby Mnichovský diktát neakceptoval. Myslel si, že jsme se měli bránit. Právě tak, jako si to myslím i já. V roce 1938 se ohnul náš charakter a toto prokletí se táhlo i do následujících mnoha desetiletí. Měli jsme celkem slušně vyzbrojenou armádu. Ironií osudu je, že právě československé zbraně byly těmi, co po okupaci zbytku našeho území v počátku války, Wehrmacht obrátil proti zemím, které nás zradily Francii a vlastně i Polsku, které si ukrojilo Těšínsko. Ladislav Rašín byl umučen v nacistickém žaláři koncem války.
Chci zdůraznit jednu věc. Zapomíná se, že i Rusínská diaspora ve Spojených státech měla v osobě Grigorije Žatkoviče vliv na prezidenta Wilsona, aby souhlasil s vytvořením svobodného Československa.
Žatkovič byl spolužák a přítel prezidenta Wilsona z univerzitních let na prestižní Pensylvánské univerzitě a i jeho vliv přiměl prezidenta Wilsona změnit názor. Původně totiž nebyl přítelem myšlenky samostatného Československa neboť měl obavy z fragmentace podunajské monarchie na 15 států. Dlužno říci, že jeho obavy nebyly tak úplně bezpředmětné jak se ukázalo za 20 let. Zřejmě nebýt rozpadu Rakouska – Uherska nebyla by živná půda pro růst nacistické ideologie. Nebyly by snahy sudetských Němců o připojení k Německé říši. Ale nechme co by, kdyby. Co se stalo, nedá se odestát.
Obrátím teď svou pozornost k současnosti a blízké a vzdálenější budoucnosti.
Tak jako v roce 2009, jsem varoval před přijetím Lisabonské smlouvy, která ČR, ale i Polsko, Maďarsko, Slovensko a další země, učinila v podstatě vazalskými státy velkých států západní Evropy, neboť přestalo platit právo veta a sjednání kvalifikované většiny je pro státy bývalého východního bloku fakticky nemožné, tak nyní důrazně varuji před ratifikováním Istanbulské úmluvy Poslaneckou sněmovnou. Istanbulská úmluva zasáhne do života našich lidí, zvláště mladých, daleko více než cokoliv jiného.
Například advokátní komora upozorňuje, že článek 28 hrozí prolomení advokátní mlčenlivosti, protože se v tomto článku píše: jsou vyžadována nezbytná opatření, aby pravidla důvěrnosti vyplývající ze zákonů dané země nebránila pracovníkům určitých profesí… ohlásit kompetentním organizacím či úřadům, že mají důvodné podezření, že došlo ke spáchání činu, spadajícího do působnosti této úmluvy.
To se ovšem vracíme ovšem do doby 50tých let, kdy advokáti museli konat v neprospěch svých klientů
Tato úmluva vytvoří tlak na vznik dalších politických neziskovek protože se v ní píše:
„Státy vydělí přiměřené finanční a lidské zdroje pro náležité uplatňování integrované politiky spadajících do působnosti této úmluvy, a to i těch, jež zajišťují nevládní organizace.
Navíc:
Po ratifikaci této úmluvy bude plnění přijatých legislativních opatření kontrolovat nový mezinárodní orgán GREVIO, jehož členové budou vybaveni imunitou a mnoha privilegii.
A známe jaký je pohled takovýchto orgánů na Českou republiku.
Kdyby se o ratifikaci této úmluvy konalo referendum, společnost jako celek by ji jasně odmítla.
Vyzývám proto poslance, kteří byli zvoleni voliči proto, že vzbuzovali naději, že budou v Parlamentu zastávat jejich názory, myslím tím poslance SPD, aby alespoň navrhli vypsání referenda o Istanbulské úmluvě, kterou strana ROZUMNÍ, jejíž jsem předsedou, považuje, vedle přijímání migrantů, za největší ohrožení našich občanů, zvláště mladých rodin s dětmi, a těch mladých lidí, kteří mají svůj život ještě před sebou.
Na závěr bych chtěl vyzvat vás všechny. Choďte ke všem volbám. I když považujete třeba Senát za zbytečný, tak upozorňuji, že je fakticky nezrušitelný. Všichni jste měli možnost zvolit takové senátory, kteří by vyjadřovali vaši vůli. Ale až na několik málo senátních obvodů byli zvoleni ti, proti kterým zde v podstatě protestujeme.
V příštím roce budou volby do Evropského parlamentu. I když mnozí z vás s EU nesouhlasíte, jděte volit, neboť pokud volit nepůjdete, budou zvoleni ti, kteří v podstatě hlasují a budou hlasovat proti zájmům České republiky. Strany, proti kterým protestujete, mají totiž odpovědné voliče, kteří žádné volby nevynechají. Volby jsou platné, i kdyby přišlo naprosté minimum voličů.
Někteří z vás říkají: Kdyby volby mohly něco změnit, tak je zakážou.
Volby zatím nic nemohou změnit, protože Systém ví, že protestní lidé většinou volit nechodí. Ovšem, kdyby volit šli?
Takový malý příběh. Jeden můj známý je zarytý a nenávistný aktivní nevolič. Mnohokrát byl zklamaný protestními stranami v době, kdy ještě volil. Nebudu je jmenovat. Říkal mi. Když se tam potom dostanou, tak jim jde jenom o prachy a na své voliče zapomenou. Tak jsem mu asi po hodině přesvědčování řekl. Tak vol ty, o kterých novináři píší, že nemají vůbec žádnou šanci a česká televize je nezve do předvolebních debat, protože se neumístili v jejích průzkumech.
Tím jsem ho přesvědčil. To je totiž ten pravý protest. Volit ty, o kterých Systém říká, že nemají šanci. Nevolit protestem není. Tím se jenom naplňuje přání mediálního Systému, aby přišli volit jenom ti tak zvaně odpovědní voliči a volby dopadly jako vždycky.
Tak mě tak napadá, že prezident Zeman vždy vidí do budoucnosti. Není proto náhodné, že propaguje volební povinnost. Dokážu si živě představit jak by volby dopadly, kdyby ti všichni hospodští politici pod hrozbou pokuty museli jít volit.
Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH
