Když se od Srbska odtrhlo Kosovo, čemuž notně pomohlo tehdejším prezidentem Havlem nazvané „humanitární bombardování“, tak to byl spravedlivý boj za sebeurčení. Když dominantní většina obyvatelstva Krymu hlasovalo pro odtržení od Ukrajiny a připojení k Rusku, tak je to nazýváno agresí. Když si Katalánci odhlasovali nezávislost na Španělsku a jejich demokraticky zvolení poslanci regionálního parlamentu jsou zadržováni ve vyšetřovací vazby a hrozí jim tresty vězení až 25 let, tak se o tom v EU taktně mlčí.
Když předseda Národní demokracie Adam Benjamin Bartoš (to není ten Pirát Bartoš) na Václavském náměstí držel v ruce šibeničku namířenou proti tehdejší vládě, tak média šílela a bylo mu to policií, žalobci a soudy připočteno k tíži v rozsudku.
Když šibenici drží protestující proti prezidentu Zemanovi a premiérovi Babišovi, tak média mlčí a policie nekoná. Tak mě tak napadá, kdo tu vlastně vládne – lid a jeho prostřednictvím volení politici včetně prezidenta, či někdo jiný, tajemný, neuchopitelný, jehož poslouchají námi placená veřejnoprávní média, police, žalobci, soudci? Kdo je ten někdo? Či kdo jsou ti, co nám fakticky vládnou?
Ale dost už negativ. Jako bývalý oficiální kandidát na prezidenta České republiky si dovolím alespoň písemnou formou pronést krátký novoroční projev, týkající se blízké budoucnosti:
Dámy a pánové, vážení občané,
Staré rčení říká „ve zdravém těle zdravý duch“. Já tato moudrá slova otočím a říkám. Pozitivní myšlení – „zdravý duch“ ovlivňuje ve svém důsledku naopak i zdraví člověka. Stres nás potkává nejenom v zaměstnání, ale prakticky všude. Nevraživost, pirátské chování v dopravním provozu, nevycházení si vstříc v situacích, které by naopak vyžadovaly lidskou součinnost.
V politice už se neposlouchají rozumné argumenty protivníka, ale každý mele jen tu svou a zatracuje i dobré nápady politických oponentů. Všude vládne to typické „Já, já, já, jenom já“.
Čeští europoslanci žalují na naše představitele u špiček EU, kterým to samozřejmě vyhovuje v jejich snaze donutit nás přijímat imigranty z rizikových zemí. Negativní důsledky jejich žalobníčkování samozřejmě ponesou všichni občané ČR.
V tomto roce nás čekají pouze jedny volby, a to volby do Evropského parlamentu. Zase budou zveřejňovány volební preference, aby se v televizi prezentovaly strany, „které mají šanci uspět“ a aby tudíž občan volil zase jenom ty, které někdo vybral a do parlamentu EU se dostali zase jenom ti zbabělí, kteří budou poslouchat a hlasovat proti zájmům ČR. Apeluji na všechny občany. Vy, kteří nechcete jít volit ve volbách do Europarlamentu, naopak jděte a volte STATEČNĚ ty strany a koalice, které se třeba neumístí v žebříčku preferencí, ale kterým věříte. Berte to tak, že kdybyste volit nešli, tak by vás hlas stejně propadl, tak se nemusíte strachovat, že váš hlas propadne, když volit půjdete.
Dříve se říkalo: „Věř a víra tvá tě uzdraví“. Mnozí z vás už někdy o nějakém jevu prohlásili. „To je zázrak“. Takže, přátelé, zázraky se dějí. To mějme na paměti. Navíc já si myslím, že nás média úmyslně krmí negativy a vytvářejí dojem, že většina obyvatel je nějak špatných. Já si to nemyslím. Jak tak cestuji po republice, tak se setkávám s nespočet pozitivně naladěnými lidmi. Je nás opravdu hodně. Držme pospolu. Záleží jenom na nás. Přeji všem stálé zdraví, úspěchy v profesním i soukromém životě. Přeji všem vše dobré.
Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH a bývalý prezidentský kandidát
