Stejně tak ji nezajímalo, když se k žalobě připojila Louisiana.

Následně ignorovala, když se k žalobě připojilo dalších šestnáct států.

Pak se připojil také prezident Trump. A zase nic.

A stejně tak, když se přidalo víc než sto kongresmanů.

Pak ale Nejvyšší soud žalobu zamítl, čáry máry fuk, simsala bim, a je toho plná televize.

Je to stejné, jako kdybyste si koupili knížku a přečetli si jen poslední kapitolu. Nebo jako kdyby televize natočila seriál, ale odvysílala jen poslední díl.

A propos. Ještě mě potměšile napadá: A je to opravdu poslední díl? Trump totiž zavelel, že teď teprve boj začíná. Ale to nejspíš na obrazovce České televize opět pro změnu neuvidíme.

Ale není to vlastně nic nového. Mám dokonce stejnou – přímo osobní – zkušenost. Jen to tenkrát bylo obráceně. Když Špidlova vládní koalice v roce 2003 slavně odvolávala „Štěpánkovu“ Radu pro vysílání, Česká televize naši popravu iniciativně vysílala v přímém přenosu. Když pak v dalších letech nezákonně odvolaní radní vyhrávali jeden soud za druhým, zpravodajci z Kavčích hor už ani nehlesli.

Dva konkrétní příklady. Existují samozřejmě ale desítky dalších. Co z toho plyne?

Touhle svojí praxí Česká televize – ale nejen ona, platí to obecně pro všechna média tzv. hlavního proudu – vytváří obyvatelstvo dvojího druhu. Na jedné straně jsou ti, kteří mají českotelevizní propagandu za svůj jediný informační zdroj. Nikoli nepodobní ovcím pak bezmyšlenkovitě, pohodlně a naivně věří všemu, čím jim političtí aktivisté z Kavčích hor vymývají mozky. Vůbec netuší, že svět je mnohem pestřejší a složitější. Ba dokonce, budou se s vámi do krve hádat, že realita je přesně taková, jak to na obrazovce ukazovali, a že ta televize je skvělá.

Ale pak jsou tu také ti druzí, ti, kteří si navíc aktivně vyhledávají alternativní informační zdroje. Porovnávají, přemýšlejí, dělají si vlastní názor. O světě a jeho fungování toho pak samozřejmě vědí mnohem víc. A není se pak ani co divit, že jsou k České televizi a podobným dezinformátorům kritičtí a že s veřejnoprávní institucí, jež provozuje selektivní zpravodajství i publicistiku, nechtějí mít nic společného, natož aby ji museli povinně financovat.