„Kreténi ubozí, košťata rasistická, do hoven Afriky vás na měsíc strčit, ony by vás ty kecy přešly, fuj tajksl… Ahoj kundo, jsou to Rusové, ukrajinští dělníci jsou mí přátelé, píčo, a jsou mi vděční za zlepšení jejich podmínek životních, zdechlý, bezcenný debile, jinak už jsem deklaroval, že Řeporyje by několik uprchlíků bez problémů zvládly, vypíčená nulo, takže no problém. Pěkný den, mrdko.“

Tímto způsobem na Facebooku komunikuje Pavel Novotný, nová hvězda nové fialové ODS, starosta Řeporyjí. Správcům, zakazovatelům, dohlížitelům, biřicům, elfům, odstřelovačům – nevím, jak přesně je pojmenovat – Facebooku to ale evidentně nevadí, neb je to asi v souladu se zásadami komunity, na které se provozovatelé Facebooku v jiných případech při každé příležitosti odvolávají.

Proč některé excesy nevadí, zatímco jiné, častokrát namnoze spíše směšné, ba přímo vymyšlené než skutečné, Facebook nemilosrdně trestá? Musíte mít ty správné názory. Musíte být sluníčkář a vítač, musíte masovou migraci považovat za pozitivní věc, musíte plíživou islamizaci velebit jako obohacení Evropy, musíte spolu se svatou Gretou třeštit o klimatické apokalypse, musíte být eurohujer, musíte tradiční rodinu a dvě pohlaví považovat za přežitek popletené minulosti a tak dále a tak dále…

Pokud tuhle víru nevyznáváte, má na vás Facebook jiný metr. Cosi utrousíte, ani to nemusí být něco zásadně nepatřičného a už vás mažou a nádavkem vám napaří 30 dní ban. Prostě vám zavřou ústa. Dovolání není prakticky žádné. Sice se snažíte komunikovat, ale je to, jako když mluvíte do zdi. Reakce žádná. Velký facebookový bratr se s vámi zásadně nebaví. Vlastně ani nevím, jak to ve střevech Facebooku funguje. Do jaké míry vás odstřeluje nějaký automat či kde sedí a bdí nějaký živý člověk. Ale nějací konkrétní lidé, kteří tuhle jednostrannou cenzuru praktikují, někde, i tady v České republice, nepochybně existují a netřeba pochybovat, z jakých kruhů se rekrutují.

Když za pomoci sociálních sítí zvítězil Obama, byl to šikovný chlapík, jenž jde s dobou. Když také za pomoci sociálních sítí zvítězil Trump, byl to prý podvod, pročež se vymýšlejí způsoby, jak tomu příště zabránit. Samozřejmě, ve skutečnosti je to o trochu složitější, ale i takhle ve zkratce se dá vyjádřit nové paradigma, jež ovlivňuje fungování současného Facebooku.

Před čtyřmi pěti lety to ještě bylo docela svobodné médium. Pak na něj mocipáni, možná přesněji mocisoudruzi současného hlavního liberálně demokratického proudu, co není ani liberální ani demokratický, zaklekli a vynucují si, aby si nasadil roubík. Respektive, aby někomu nasadil roubík. Selektivně. Oficiálně se tak děje pod záminkou boje proti fake news, jenže ve skutečnosti se jedná o cenzuru pouze jistých názorů. Je to geniálně jednoduché. Jiné názory na svět a jeho fungování sluníčkáři a s nimi spojení politici a novináři prostě označí za fejky. Fejky se mažou, lidé banují. „Není člověk, není problém,“ říkal už jistý Stalin.

Už slyším ty tradiční hlasy. Facebook je soukromý podnik, může si dělat, co chce. Hloupější věta snad ani neexistuje. Restaurace jsou také soukromé podniky, železniční dopravci jsou také soukromníci, poštovní přepravci také, hotely, prodejny, supermarkety jakbysmet, a přesto si žádný z nich nemůže dělat, co chce.

Sociální sítě se staly fenoménem současné společnosti. Facebook už dávno není platformou, kde si lidé povídají pouze o tom, kdo s kým chodí, kde byli na výletě, kam pojedou na dovolenou či co měli k obědu. Řeší se tu také politika, vede se tu politická soutěž a někdy doslova politický boj.

Jestliže všechny názorové proudy nemají stejné podmínky, není ta soutěž férová. Naopak je to cesta zpět do totality. Přesně tohle dělali komunisté i nacisté. Zavírali lidem ústa. A když to nestačilo, zavírali i lidi. Přesně tam i Facebook opět míří.