Stalo se tak minulý týden během jednání Volebního (mediálního) výboru, kdy padla otázka, zdali Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) coby kolektivní orgán někdy projednala či projednávala své kroky ve sporu o náhradu škody, jejž vede se svými bývalými členy. Jde o spor, ve kterém šestice bývalých radních (jsem jedním z nich) zažalovala předsedu vlády za své nezákonné odvolání z roku 2003. Předseda rady Ivan Krejčí odpověděl, že ano, že projednávala. Ale je to lež jako věž.

Je potřeba dodat, že rada není viníkem onoho skandálního bezdůvodného odvolání. To režíroval a spáchal tehdejší předseda vlády Vladimír Špidla a jeho koaliční kumpáni. Pravdou ovšem je, že bohorovný stát celý ten nepříjemný horký brambor, rozuměj žalobu o náhradu škody způsobené nezákonným postupem státních orgánů, následně od předsedy vlády přes ministerstvo kultury přepinknul právě na Radu pro vysílání, takže za samotný průběh sporu už rada zodpovědná je. Už víc než deset let! A pravdou rovněž je, že to je rada, kdo celý ten spor uměle natahoval a natahuje. Jenže ve skutečnosti je to ještě mnohem horší.

Formálně se soudíme s Radou pro vysílání, ve skutečnosti však s jakýmsi panem Hromádkou ze Zlína. Rada jako centrální orgán státní správy sice disponuje vlastními právníky, ba dokonce má celé své vlastní právní oddělení, sídlí v Praze a v Praze se rovněž odehrávají všechny soudy, ale zastupuje ji pan Hromádka ze Zlína. Prý na základě jakési kouzelné mandátní smlouvy z roku 2005. Ano, čtete dobře. Údajné pověření k zastupování ve sporu, který započal v roce 2008, je z roku 2005. Zajímavé! Tahle kouzelná smlouva panu Hromádkovi umožňuje účtovat si za každý provedený úkon částku v řádu desetitisíců. Bez ohledu na výsledek. No nekupte to!

Takže, aby tomu rozuměl úplně každý. Předseda RRTV Ivan Krejčí lže jako malý kluk. A je to snadno dohledatelné. Rada jako kolektivní orgán nikdy neprojednala ani neodhlasovala, že právě v tomto sporu ji má zastupovat jakýsi externí advokát ze Zlína. Rada nikdy neprojednala ani neodhlasovala žádnou strategii ani svůj postoj k celé věci. Rada jako kolektivní orgán nikdy neprojednala nabídku protistrany na smírné řešení. Rada jako kolektivní orgán nikdy nejednala ani nehlasovala o tom, zda se dál a dál odvolávat a natahovat spor do nekonečna. Rada jako kolektivní orgán vůbec netuší, jaké nesmysly a nestoudnosti pan Hromádka jejím jménem u soudu vykládá a jak nemravné praktiky používá. Kdyby rada o čemkoli takovém jednala, existovaly by příslušné jednací body, existoval by o tom zápis a existoval by protokol, jak kdo hlasoval. Nic takového neexistuje. Rada panu Hromádkovi pouze posílá další a další peníze.

Jinými slovy. Existuje tu třináct lidí, které si daňoví poplatníci platí (mimochodem, docela dobře, neboť plat člena vysílací rady je stejný jako plat poslance), kteří zřejmě mají docela Havaj, neboť svoji práci přepinkli na jakéhosi pana Hromádku ze Zlína. V jednom se ale radní mýlí. Práci přepinkli, ale odpovědnost ne. Oni nesou odpovědnost, že jim svěřená kauza se táhne neuvěřitelných 13 let a v celkové součtu dokonce 17 let. Oni nesou odpovědnost za tu šílenou dardu, do jakých výšin se celková škoda vyšplhala. Namísto pouhých 7 milionů, tedy polovinu toho, na co máme podle zákona nárok a jež jsme jako smírné a civilizované vypořádání nabízeli státu v roce 2008, už škoda v roce 2015, kdy soud naší žalobě vyhověl v plném rozsahu poprvé, vystoupala včetně úroků a dalších nákladů ke 30 milionům. Jenže pan Hromádka se odvolal. A rada – již tradičně – nic neprojednala a o ničem nehlasovala.

Nyní v roce 2020 už celková škoda činí takřka 40 milionů korun, neboť soud letos v dubnu naší žalobě opět vyhověl v plném rozsahu. Jen úroky za těch pět dalších let ale narostly o takřka 8 milionů. Minulý týden se pan Hromádka odvolal znovu. Nepochybuji, že na radu zašle další fakturu, aby zinkasoval dalších 50 tisíc či kolik to vlastně pobírá za každý úkon (a že jich za ta „plodná“ léta už byly desítky a desítky), když má tu svoji kouzelnou mandátní smlouvu. Rada jako kolektivní orgán opět nic neprojednala a o ničem nehlasovala. Jen pošle do Zlína další peníze.

Nevím, kdo z RRTV s panem Hromádkou komunikuje. Vím ale, že právní subjektivitu, rozuměj oprávnění rozhodovat, nemá ani předseda rady, ani předsednictvo rady, ani úřad rady, ani vedoucí úřadu rady, ani pan Hromádka ze Zlína. Má ji jen a jen RRTV jako kolektivní orgán.

Ale to není všechno. Nad hlavy alibistických radních se nyní stahují další mraky. Ve vzduchu totiž visí další žaloba. Žaloba za průtahy v řízení, což může ke dnešku za všechna ta léta a v součtu za všechny nezákonně odvolané radní činit dalších až 1,5 milionu korun škody. Už toho totiž máme dost! A také umíme kousat.

Píšu to tady všechno, jen aby se vědělo. Některým radním bude brzy končit mandát a dozajista budou veřejnosti i poslancům, kteří členy RRTV volí, opět nabízet své skvělé služby. Tak hodně zdaru!

Starý bonmot sice praví, že k soudu se nechodí pro spravedlnost, nýbrž pro rozsudek, ale nikdo mi nevymluví, že aspoň trochu by to celé o spravedlnosti mělo být. I současní alibističtí radní už dávno moc dobře vědí, že zákon, spravedlnost i právo jsou na naší straně. Vědí, že šance cokoli zvrátit se limitně blíží nule. Svým alibismem si jen chrání vlastní zadky, vymlouvají se, že oni přece musí postupovat s péčí řádného hospodáře, ve skutečnosti ovšem ponejvíce brání dávnou Špidlovu politickou prasárnu. Prasárnu, za kterou po dlouhých letech přichází účet. Nabízí se otázka. K čemu jsou ve veřejných funkcích zbabělci, kterým jsou přednější vlastní zadky než selský rozum, jednoduché kupecké počty a peníze daňových poplatníků?  

Už slyším tradiční námitky. Štěpánek tu naříká, ale ve skutečnosti jen hájí svůj vlastní zájem. Inu, to je mi ale popletená filipika! Promiňte, a proč bych ho neměl hájit? Kdyby vás takhle prasáckým způsobem ze dne na den vyhodili z práce, jako se to přihodilo nám, a ještě vás neskutečným způsobem znectili, kdyby na vás hodili svoji vlastní vinu, a ještě vás u toho poplivali, vy byste si to nechali líbit? Vy byste se nebránili? Vy byste to nedotáhli až do konce?