Atmosféru stranických kongresů, sněmů a konferencí důvěrně znám, ostatně ODS jsem na ustavujícím kongresu v Olomouci v roce 1991 spoluzakládal a pak se dalších více než dvacet let účastnil všech jejích dalších kongresů. Už 8 let sice nemám s ODS nic společného, vystoupil jsem z ní v roce 2016, ale byla to součást mého života, a tak si dovolím na margo ostravského kongresu modrých ptáků něco poznamenat.

Kongresová a sjezdová dění politických stran je třeba brát s jistou rezervou. Natřásá se tam vlastní peří a v duchu rčení, že každá liška chválí svůj ocas, se vedou sebeoslavující a sebepochvalné řeči. A ponechme stranou, kdo je aktuálně oním ocasem. To vše je běžný politický kolorit, patří to k věci, nijak to nevybočuje z řádu obvyklých sjezdových zvyklostí.

Jednání občanských demokratů i tentokrát proběhlo v obvyklých kulisách, jimž dominovala modrá barva, vše dozajista běželo s profesionální rutinou, ale něco, ba přímo to úplně nejdůležitější, se změnilo. Je to úplně jiná ODS. Z té původní už zbyla pouze ta tři písmenka, skoro se mi chce napsat tři ukradená písmenka.

Dnešní ODS je totiž úplným opakem strany, kterou její první předseda Václav Klaus v roce 1991 založil. Euroskeptická strana se přeměnila na eurohujerskou, kdysi skutečně modrá strana příměsí rudé progresivistické ideologie zfialověla, strana kdysi vrcholně kritická ke klimatickému alarmismu zezelenala, někdejší otloukánek médií a novinářů hlavního proudu se stal jejich miláčkem. Ale kdyby jen to. Je tu ještě něco mnohem strašnějšího.

ODS rezignovala na to úplně nejdůležitější, proč byla kdysi založena, totiž aby hájila svobodu ve všech jejích podobách. Aby hájila naše občanské svobody, aby hájila svobodu projevu, aby hájila svobodu volby i svobodu přesvědčení, aby hájila svobodu našich politických názorů. Současná ODS dělá pravý opak. Za vlády Petra Fialy se do našich životů a do české politiky pozvolna vrátily všechny totalitní praktiky, jež si my starší tak pamatujeme z časů minulého režimu. Názoroví oponenti už jsou zase ostrakizováni, denunciováni a často i kriminalizováni. Skutečná svoboda projevu už dávno vzala za své. Už zase se cenzuruje. Už zase se jinak mluví doma a jinak na veřejnosti. Už zase si režim libuje ve stíhání verbálních trestních činů. To vše pod vládní taktovkou ODS. Výsledkem je, že podstatná část veřejnosti dnes ODS nenávidí úplně stejně, jako kdysi nenáviděla KSČ.

Sečteno podtrženo: ODS opustila prakticky všechny principy, na kterých byla kdysi založena. Nabízí se proto kruciální otázka. Copak tohle všechno delegáti, kteří se o víkendu sešli v ostravském hotelu Clarion, nevidí a neslyší? Opravdu jsou tak slepí a hluší?