22. ledna tohoto roku jsem na Facebooku zveřejnil fotografii z poslanecké restaurace a zároveň k ní napsal:

Včera jsem obědval v restauraci. V legálně otevřené restauraci. Pohodička. Čisté ubrusy, příjemná atmosféra, milí číšníci, jídelní lístky, slušný výběr jídel, cenová láce. A hlavně, žádní policisté, žádné kontroly, žádná komanda, žádné pokuty.

U vedlejšího stolu obědvali piráti, u dalšího komunisté, o kus dál okamurovci a socani, modří ptáci a černoprdelníci taky, no prostě politici celého spektra a v rohu sám předseda vlády s předsedou poslaneckého klubu ANO. Asi vám už svítá. Měl jsem totiž nějaké jednání v poslanecké sněmovně.

Ale abychom si správně rozuměli. Mně osobně fungující parlamentní restaurace nijak nevadí. Je přece normální a správné, že se lidé mají kde najíst. Jenže v tomto případě jde o něco úplně jiného.

Právě tihle lidé, kteří nám ostatním ordinují všemožná opatření včetně zavřených restaurací, sami pro sebe uplatňují úplně jiná pravidla. Výmluva, že jde vlastně o závodní stravování, neobstojí. A jen tak na okraj připomínám, že právě včera v té budově, o které píšu, tihle naši dobře najedení spoluobčané zase odmávali další prodloužení nouzového stavu.

Ono by totiž vůbec nebylo na škodu, kdyby i politici na vlastní kůži pocítili dopady svých rozhodnutí. Konkrétně kdyby i v parlamentu namísto restaurací fungovalo pouze výdejní okénko. Nebo kdyby i poslanci a ministři si do práce museli vzít jídlo v kastrůlku. Nebo kdyby si po ránu museli na cestu namazat housku se salámem. Nebo kdyby i oni museli během oběda vyběhnout do ulic a tam v mrazu a na stojáka u výdejního okénka zhltnout hamburgra či párek v rohlíku. My ostatní to totiž takhle dělat musíme. Právě z jejich rozhodnutí.

Ta stará Orwellova teze pořád platí. Všichni jsme si rovni, ale někteří z nás si jsou rovnější.

A tady je pokračování z 1. března 2021:

Tak, přátelé, je to tady! Vláda zakázala hromadné stravování v soukromých firmách. Bingo! Takže nyní spolu se mnou můžete sledovat, jak moc vážně ten svůj boj s covidem politici myslí, nebo jestli to opět není ono tradiční „plebsu dáme vodu a sami si nalijeme víno“.

Před několika týdny jsem na Facebooku na svém obyčejném osobním profilu zveřejnil fotku. Dala by se nazvat „pohodička v poslanecké restauraci“. Během pár dní nabrala neuvěřitelných víc než 50 tisíc sdílení, přebraly ji různé servery i televize. Prostým odhadem: dostala se asi tak k půl milionu až milionu lidí.

Jistě, poslanecká sněmovna není soukromá firma, ale to je v tomto případě úplně jedno. Stejně tak jako bylo jedno, jestli poslanecká restaurace je restaurace, nebo ji formálně vykazují jako závodní jídelnu. Jde o princip.

Pokud nějaké principy existují, poslanci, senátoři i ministři se už od zítřka civilizovaně nenajedí. Stejně jako my.

Edit, 2. března 2021:

Už je zase všechno jinak a vláda odvolává, co včera zavedla, a nařizuje pro změnu zase něco jiného. Asi těm vládním tydýtům někdo prozradil, co za chujovinu zase vymysleli.

Nejvíc zblblý z toho všeho musí být covid. Nejoptimističtější variantou je, že ho z těch našich vládních kašparů jebne.