Němci jsou v dodržování všech těch možných i nemožných protiepidemických opatření mnohem důslednější, poctivější a ukázněnější než my Češi. Prostě: Ordnung muss sein! Pořádek musí být! Jenže…

Jenže je jim to platné jako mrtvému zimník. Čísla jejich nakažených letí strmě nahoru úplně stejně jako ta naše. Plyne z toho jediné. Vliv všech těch možných i nemožných opatření na zastavení viru je ne-li žádný, tak naprosto minimální. Vir si stejně dělá, co chce, a je mu úplně jedno, jestli my u toho máme, nebo nemáme hadr na ústech, jestli se u toho při vstupu do restaurace nebo kamkoli jinam čímkoli prokazujeme, nebo neprokazujeme, jestli u toho lyžujeme, nebo nelyžujeme, jestli u toho smíme nakupovat ve všech uličkách supermarketu, nebo jen v některých, jestli smíme, nebo nesmíme přejet z okresu do okresu, jestli se u toho navzájem buzerujeme, nebo nebuzerujeme.

Každý vir se nakonec unaví, oslabí a vymizí. Tak to bylo, je a bude. Nemoci vždy byly, jsou a budou. Nic s tím nenaděláme.

Všechna ta opatření daleko více než k zastavení viru slouží pouze jako demonstrace toho, že politici něco dělají, že se politici o nás starají, že politici za nás a na nás myslí. Jenže politici si v lepším případě pouze vytvářejí alibi a v tom horším si přisvojují nezasloužené zásluhy, že právě oni to zvládli, že oni to zařídili. Ti hloupější mezi námi jim to žerou. Děkuju nechci! Postarám se raději sám. Mám svůj rozum, mám svoji zodpovědnost.

Ve skutečnosti je to ještě daleko horší. Celé to šílenství neúčinných proticovidových opatření totiž doprovázejí sekundární efekty. Žádná ochrana nebo téměř žádná ochrana se sice nekoná, ale zato bují nesmyslná buzerace, pošlapávají se elementární občanská práva, státní orgány porušují zákony, zasévá se nevraživost mezi občany, opět kvete udavačství. Společenské škody napáchané těmito sekundárním efekty jsou násobně nebezpečnější než škody způsobované samotným virem.