... kdyby média ještě byla skutečnými médii, a ne hlásnými troubami jediného „správného“ názoru, bylo by také zpravodajství o amerických prezidentských volbách úplně jiné.

Ve Spojených státech totiž mají opravdu problém, neboť vážné podezření, že jejich prezidentské volby byly zfalšovány, skutečně existuje. Těch indicií je víc než dost. Pokud by to měla být realita, pokud by se to mělo potvrdit, raději snad ani nedomýšlet.

A co v ten čas dělají novináři, investigativci a média hlavního proudu? Pátrají, zdali skutečně došlo k nějakým podvodům? Hledají svědky porušování pravidel? Kladou možným falzifikátorům nepříjemné otázky? Ne! Ne! Ne!

Namísto, aby dělali svoji práci, zpravodajskou, pátrací, analytickou, komentátorskou, zabetonovali se na svých předpojatých pozicích. Bidena poněkud předčasně provolali prezidentem, Trumpa dál nenávidí stejně jako posledních pět let a co se týče oněch podezření, nevidí, neslyší, mlčí. Stejně jako ty tři pověstné opice.

Jenže pokud by jen část toho, co říká Trump či jeho právníci, měla být pravda, je to skandál celosvětových rozměrů a nedozírných následků. A novináři, namísto toho, aby se také pustili po stopách a všechna ta podezření důkladně prověřili, padni komu padni, a priori je odmítají, zpochybňují a zesměšňují. A kdyby jen to. Nádavkem Trumpa a spol. vypínají, mažou, blokují, cenzurují.

Namísto toho, co se opravdu děje důležitého, nám ukazují, že Trump hraje golf, a když mluví jeho advokát Rudy Giuliani, excelentní právník a bývalý skvělý starosta, jenž z New Yorku vymetl kriminalitu, prostě chlapík, který opravdu není žádné ořezávátko, nezajímá je, co říká, ale soustředí se na jeho čůrky potu.

K čemu jsou taková média? K čemu jsou takoví novináři?