Po pondělním rozsudku to platí dvojnásob. Média nás sice masírují čísly předvolebních průzkumů, dle kterých součet preferencí kandidátů vrcholně neoblíbené Fialovy vlády dává dohromady takřka 70 procent, ale pozor, to je fantazmagorie. Tahle asymetrie vzniká dílem na zaplacenou objednávku, dílem proto, že průzkumy neberou v potaz nerozhodnuté voliče, takže výsledná čísla jsou pokřivená. Pro Babiše naopak hraje stabilní 30procentní podpora jeho hnutí ANO.

Jinými slovy: Kmen voličů, kteří mají Babiše jako svoji první volbu, je dostatečně silný na to, aby jejich kandidát bez problémů do druhého kola postoupil. A obráceně: Kdyby ho neměl, nemá tam co pohledávat. Ergo: Nic takového, že do druhého kola spolu postoupí Nerudová s Pavlem, v žádném případě nehrozí.

Za této situace jsou všechny ty výkřiky nervózních malověrců, kteří často zbytečně neurvale, ba přímo agresivně atakují vlastenecké podporovatele Jaroslava Bašty, aby nevolili dle svého srdce, svědomí a přesvědčení a už v prvním kole to hodili Babišovi, mimořádně hloupé. V mnoha případech – dámy prominou – přímo nasírací. Babišovi tím jen prokazují medvědí službu. Proč? Protože Baštovy voliče bude Babiš potřebovat v kole druhém.

Teze, že každý, koho média či agentury neprohlásí za favorita, by měl ze soutěže odstoupit, aby nepřekážel triumfu někoho jiného, je nejen mimořádně hloupá, ale také podpásová a nebezpečná. Prakticky vždy může zvítězit jen jeden. Znamená to ale, že zrušíme olympijské hry, všechna mistrovství republiky i světa či veškeré další soutěže a volby? Nebo tam vpustíme jen favority? Ne, jenom v opravdové soutěži se může zrodit něco nového, něco pozitivního. Také favorité se musí víc snažit. Navíc, i sama cesta je cíl.

Malověrcům evidentně uniká, že za Baštovou podporou se ukrývá jedna nesmírně důležitá přidaná hodnota. Jaroslav Bašta totiž není pouze kandidátem SPD či Trikolory, ale díky iniciativě Zachraňme náš stát se za ním podařilo shromáždit takřka celou českou vlasteneckou scénu. Odprava doleva a zase zpátky. A to je mnohem důležitější moment než samotný Baštův výsledek, ať už bude jakýkoli.

Přesně po této schopnosti překonávat vzájemné rozdíly a nalézat společného jmenovatele bude poptávka už za pár měsíců. Volbou prezidenta totiž nic nekončí. Naopak. Všechno teprve začíná. Zásadní střet o budoucnost České republiky se odehraje až v příštích sněmovních volbách, ať už budou v jakémkoli termínu, řádném či předčasném.

Půjde o to, zda bude pokračovat pád do další, tentokrát progresivistické (euro)totality, kam nás každým svým krokem směruje Fialova pětikoalice, nebo zda se vydáme opačnou cestou zpátky ke svobodě a větší národní suverenitě. Ale to si může vynutit pouze (když ne úplně sjednocená, tak aspoň opravdu široce spolupracující) vlastenecká politická scéna a...

... a do této spolupráce pragmaticky dotlačené pragmatické ANO. Uvidíme, zda sám Babiš bude v té době na Hradě. V zájmu věci by ale bylo každopádně lepší, kdyby kdovíodkud (my to víme) nastrčeného generála ve druhém kole porazil.

Co z toho všeho plyne? Jakékoli zasévání sváru mezi lidi, kterým jde o podobnou věc, je mimořádně nezodpovědné. Takže, prosím pěkně, vy všichni, kteří máte Českou republiku na prvním místě, brzděte! Brzděte ve vzájemných výpadech. Nesmíme dopustit, aby milion hlasů opět spadl pod stůl. Přesně to je do blízké budoucnosti směřující přidaná hodnota Baštovy kandidatury.