Tak třeba časopis Reflex. Začíná to vypadat, že jediný normální z celé redakce onoho kdysi normálního časopisu je jeho šéfredaktor Marek Stoniš. V jeho editorialu nazvaném Demokratická zloba (Reflex, 48/2020) bych mohl podepsat každou větu. Tím to ale, bohužel, končí.

Kupříkladu z pera Milana Tesaře, vedoucího kulturní rubriky Reflexu, je tahle perla: „Když v posledních dnech sleduju počínání Rady České televize, jež v rozporu s procesní zvyklostí odvolala dozorčí komisi…“

Ponechme stranou, že Dozorčí komise Rady ČT je pouze poradní orgán, po kterém tu do teď nikdo nikdy ani neštěknul, natož aby o něj projevil jakýkoli zájem. Asi právě proto popletený Tesař napsal takovou ptákovinu. Pokud ho totiž chytneme za slovo, pak realitou je přesný opak. Proč? Protože aktuálně odvolaní členové Dozorčí komise se na své židle před deseti lety posadili poté, co jejich předchůdci byli ze svých funkcí také hromadně odvoláni a oni sami byli obratem navoleni. Pokud bychom tedy měli hovořit o nějakých „procesních zvyklostech“, tak zvyklostí na Kavčích horách je pravý opak toho, čeho se nepozorný Tesař dovolává. Marně přemýšlím, v čem je rozdíl. Nejspíš v tom, že před deseti lety to odvolání zrealizovala hodná Rada ČT, zatímco tahle Rada ČT je zlá. Proč? Prostě proto.

Ještě větší tydýt je Luděk Staněk. Ten je dokonce dvojjediný. Zatímco na stránkách Reflexu vystupuje v roli prognostika, neboť již dopředu ví, co je cílem zlotřilců okolo Lipovské, kdo je z pozadí řídí i jaké jsou jejich motivace, na Mall TV se pro změnu obsadil do role rádoby vtipného glosátora. Už dlouho jsem něco tak odpudivého neviděl. Dýchla na mne zatuchlá sedmdesátá léta a jejich normalizační humor, jehož jediným smyslem bylo dehonestovat kohokoli, kdo se odvážil čůrat proti větru. Jestli je tenhle Staněk nějak příbuzensky provázán s předsedou odvolané komise Staňkem, či je to jen shoda jmen, nevím a pátrat po tom nebudu. Jen mě to trklo do očí.

Ale čemu se vlastně divím, když 200 údajných osobností, nikoli nepodobných nemyslícím ovcím, podepisuje nesmyslný pamflet, který nejspíš ani nečetli, natož aby chápali, jaké pitomosti se v něm píší, a z ministerstva kultury všechno tvrdí všehoschopný tlučhuba, takto ministr kultury Zaorálek. To je opravdu ten pravý, jenž přesně ví, jaké odvolání je či není dle zákona. V roce 2003 každopádně patřil mezí 89 poslanců, kteří si zákonem o vysílání vytřeli zadek, a spolupodílel se na tehdejším nezákonném odvolání Rady pro vysílání.