O čem mluvím? Uplynulo čtyřicet let od chvíle, kdy vietnamská komunistická armáda osvobodila Kambodžu od tyranie komunistických Rudých Khmérů, kteří vyvraždili víc než dva miliony vlastních obyvatel. Možná to zní jako paradox, ale bylo to tak. A zatímco mírnější komunisté osvobodili zemi od nejpříšernější komunistické tyranie, jaká kdy na zemi existovala, v OSN Kambodžu nadále – s podporou západních (!!!) zemí – zastupovali Rudí Khmérové.

U příležitosti tohoto čtyřicátého výročí si Česká televize do Událostí, komentářů pozvala spisovatele Jáchyma Topola. Podle České televize Vietnamci Kambodžu nikoli osvobodili, nýbrž dobyli. Prostě šlo o vietnamskou invazi. Korunu všemu nasadil Topol, když hovořil o praktikách Rudých Khmérů:

Jde o příšerný mix této intelektuálštiny – „vyfotíme, zadokumentujeme a pak umučíme“ – mix salonního levičáctví, kde se sní o změnách, protože byli vlastenci a chtěli vyhnat kolonialisty. To se naroubuje na strašnou brutalitu primitivních vesničanů z džungle, kteří se do měst dostali jako ozbrojenci. A vládnoucí komunistická parta jim vysvětlila, že lidé ve městech, kteří mluví francouzsky, nosí brýle a jezdí v autech, jsou nějací lepšolidé, kteří je utlačují. „Jděte a zabijte je.“

Což o to, popsal to víceméně správně, ale jeho příměr s „lepšolidmi“ je – s prominutím – na přesdržku. Proč? Nejen proto, že do kambodžského absolutního, naprosto nepředstavitelného neštěstí zatahuje jakoby naše současné reálie, ale navíc a především na špatné straně. Pokud už ten přiblblý příměr použijeme, tak kambodžskými lepšolidmi byli Rudí Khmérové.

Ano, je to úplně obráceně. Proti svobodě a proti volné soutěži myšlenek a idejí, jinými slovy na straně Zla, také dnes stojí naši „lepšolidé“. (Ponechme pro tuto chvíli stranou, že jako každá nálepka je to termín nepřesný a možná i poněkud zavádějící. Ostatně, já ho nevymyslel. A ani Zeman.)

Ale nešť, lepšolidé! To jsou ti, kteří nám ve jménu multikulturního pokroku nutí jedinou Pravdu, to jsou ti, kteří potlačují jiné názory, to jsou ti, kteří v médiích selektují zprávy, komentáře i hosty, to jsou ti, kteří cenzurují a mažou „nesprávné“ názory na sociálních sítích. Jistě, zatím ještě nelikvidují názorové oponenty fyzicky, ale nedejme se mýlit. Možná jsme tomu blíž, než si vůbec dokážeme představit. Čerstvě přizabitý poslanec AfD v Brémách je reálným mementem.

Na rozdíl od Jáchyma Topola jsem v té Kambodži byl a všechny ty reálie Absolutního Zla – jako jsou lidskému chápání zcela se vymykající věznice Tuol Sleng, bývalá škola, nebo tzv. vražedná pole čili Killing Fields, kde za zvuků revolučních písní Rudí Khmérové vraždili po tisících a dětem před zraky vlastních matek rozbíjeli hlavy o stromy – na vlastní oči viděl.

A jestli něco pro mě bylo jakýmsi iniciačním dotekem, tak právě tohle. Stojíte uprostřed Killing Fields, kolem vás co jáma to hromadný hrob a ve sluchátkách, co máte na uších, posloucháte výklad o hrůzách, které jsou… nevím, jak to říct, chybějí slova… no prostě úplně mimo lidské chápání.

A pak přemýšlíte o kontextu toho všeho. Včetně všech těch bojů a válek v Indočíně. Musel jsem si ve své hlavě trochu poopravit svoje do té doby poněkud černobílé představy, co a kdo je zlo a co a kdo je dobro, pokud vůbec nějaké je. Ono to totiž v našem politickém světě opravdu není tak jednoduché, natož černobílé.