Je to taková klasická politická předvolební finta. Tragického či jinak problematického či profláknutého politika vykopnou a na jeho místo posadí jeho nejbližšího spolupracovníka, který tomu vykopnutému po celou dobu asistoval. Lidová tvořivost již pro to vymyslela hezký bonmot: „Nejsme jako my!“ A proto nás zase volte. Virtuózními přeborníky v téhle disciplíně jsou především sociální demokraté.

Mistři kouzelnických výměn

Čtyři roky Zemanova vláda, respektive ČSSD pod Zemanovým vedením, profitovala z médii a pravdoláskaři nenáviděné opoziční smlouvy. Před volbami ovšem naši přeborníci s hlubokým sociálním cítěním za peníze druhých přepřáhli ze Zemana na Špidlu. Načež se Špidla začal tvářit, že s opoziční smlouvou nemá vůbec, ale opravdu vůbec nic společného. Co na tom, že byl po čtyři roky Zemanovým nejbližším stranickým i vládním pobočníkem. Sociální demokraté na té výměně neprodělali, voliči ano. Autistického premiéra záhy museli vykopnout sami přátelé růže. Za devastaci stranických preferencí ovšem obdržel trafiku v podobě evropského komisaře a následně pohádkový bruselský důchod, jaký si oranžoví voliči z řad dolních deseti milionů ani nedovedou představit.

Gross a spol. to ale nepochybně mysleli upřímně. Tak upřímně, že nejmladší český premiér skončil dřív, než vůbec na nějaké další parlamentní volby mohlo dojít. Vzpomínáte? Byt, chybějící milion, strýček Vik, peníze v igelitové tašce, křišťál čistější křišťálu... Gross sice nevyfasoval žádnou trafiku, přesto mávnutím čarovného proutku zázračně zbohatl. Prostě muž práce, ukázkový sociální demokrat.

Namísto vykopnutého železničáře se zázračnými investorskými geny do Lidového domu angažovali Paroubka. Koňského handlíře s egem ještě větším, než byl obvod jeho pasu. A opět to zafungovalo. Povolal by i Marťany, ale stačili komunisté. Stafáž oficiální koalice tradičně vytvářeli lidovci a unionisté. Propukly závody v korumpování voličů v přímém přenosu. Za cenu dalšího bezbřehého zadlužování příštích generací. Ano, tu hostinu na sekeru zaplatí naše děti a vnuci. To vše v době ekonomického růstu. Dodnes jsme z toho nevybředli. Za připomenutí možná stojí i to, že pokladníkem capo di tutti capi Paroubka byl jistý Sobotka.

Zemanova stopa

Ale vzpomeňme ještě jednou na Miloše Zemana. Byl to totiž právě on, kdo k sobě do nejvyšších ústavních pater povolal politické tragédy Špidlu a Grosse. Pak o tom v dočasné roli vysočinského politického důchodce napsal knížku Jak jsem se mýlil v politice. No nic, na rozdíl od daňových poplatníků na jejím prodeji aspoň vydělal. A Kačenka měla za co vystudovat.

A je to tu zase. Úspěšný divadelní kus jménem „Škatutule, hejbejte se! aneb Nejsme jako my“ slaví další reprízu. Sobotku za pochodu střídají Zaorálek s Chovancem. Nová košťata? Ale kdeže. Sobotkovi místopředsedové, kteří mu u všeho léta asistovali. Ale nepochybně to znovu zafunguje.

Jen pro Miloše Zemana se nic nezmění. Na Zaorálka má z minula ještě větší pifku, než měl na Sobotku. Takže i v tomto případě se můžeme těšit na druhou řadu oblíbeného seriálu veselých scének z Pražského hradu.

Ani konkurence nespí

Ale abychom přátelům růže z Lidového domu nekřivdili. Nejsou jediní, kteří tuhle politickou fintu praktikují. Občanští demokraté si takhle krátce před volbami odstřelili Topolánka, aby jej nahradili Nečasem, prý panem Čistým. Také to zafungovalo. Dokonce až tak, že Nečas dosedl na premiérskou sesli. Mnohem mnohem mnohem horší ovšem byly ty konce. ODS se z toho nevzpamatovala dodnes.

To Andrej Babiš si vystačí sám. Z nejúspěšnějšího domácího aktéra devadesátých let se jen překabátil na jejich největšího kritika. A také to funguje. Tenhle spektákl by se pro změnu mohl jmenovat „Sám sobě kmotrem“. Zatímco dříve si političtí šíbři odlupovali erární perníčky v přítmí vládních kuloárů, šikovný Andrej za bílého dne čmajznul celou perníkovou chaloupku. Což pana Koblihu uvádí v úžas a nadšení, pročež Babišův Anofert nejen volí, ale do roztrhání těla brání a omlouvá i všechny velkopodnikatelovy levárny a šméčka. No, aby taky ne, když za všechno může Kalousek. Říká to přece poctivec Andrej.

Nejkomičtější na spřeženectví sociálních demokratů s Babišem je, že rukou společnou a nerozdílnou nejvíce podporují velkokapitál, zatímco u huby berou obyčejné lidi, tedy ty, kteří je nejvíc volí. Tohle nevymyslíš!

Zahraniční velmistr

Kam se ovšem všichni naši domácí mistři převleků a kouzelnických výměn hrabou na zahraniční konkurenci. To jeden takový mladičký gerontofilní ministr nejneoblíbenější francouzské vlády nejneoblíbenějšího francouzského prezidenta jen natáhl nový dres neexistující nové politické strany, prohlásil, že od teď bude všechno dělat lépe a radostněji, a bylo vymalováno. Přesněji: A francouzští voliči vymalovali.

Vítejte v nové Evropě!

Co říci závěrem? Nevím proč, ale nějak mi na mysli vytanul dávný Churchillův bonmot: „Nejpádnějším argumentem proti demokracii je pětiminutový rozhovor s voličem.“