Dnes tytéž recepty nahlas říkají i mnozí evropští vládní politici.

Který názor je v tomto případě hnusný? Ten radikální tři roky starý? Nebo ten současný radikální, de facto stejný jako ten tři roky starý? Nebo není hnusný žádný z nich? A proč by měl být hnusný? Protože chce zachovat Evropu v její historické podobě? Protože nechce přistěhovalecká ghetta s miliony nepřizpůsobivých na předměstích evropských měst? Protože chce pro ženy stejná práva jako mají muži?

Není spíše hnusný opačný názor? Ten, který pod pláštíkem humanismu otevírá brány k likvidaci naší anticko-židovsko-křesťanské civilizace?

Kdo je oprávněn rozhodovat, který z těch názorů je hnusný. Chovancův hybridní cenzorský úřad na ministerstvu vnitra? Smečka režimních novinářů z médií hlavního proudu? Darmožrouti z politických neziskovek? Velký facebookový bratr, jenž maže vybrané příspěvky rychlostí, jakou by mu mohl závidět i někdejší komunistický FÚTI, Federální úřad pro tisk a informace?

Svoboda slova buď je, anebo není. Svoboda slova není to, že se smějí říkat jen „pěkné“ věci. Svoboda slova naopak znamená, že se mohou říkat i hnusné věci. Proč? Protože některé ty „hnusné“ věci možná vůbec nejsou hnusné, nýbrž je to pravda. A co je a co není pravda, nechť si přebere každý sám. Nemá to za nás dělat žádný Velký ani jiný, třeba facebookový bratr.

A jestli někdo slovem porušuje zákony, od toho je tady policie.

Řádění cenzorů na facebooku a jiných sociálních sítích nepřinese nic dobrého. Právě naopak. Lidé budou ještě víc nadávat na soft-totalitní režim, ve kterém – bohužel – už zase žijeme a který tohle umožňuje, možná přímo nařizuje, a ještě víc mu půjdou po krku. A pravda nakonec stejně vypluje na povrch. S pravdou je to totiž stejně jako s mokrým jílem. Čím víc ho budete v dlaních mačkat, tím víc vám bude mezi prsty proklouzávat.

A propos. Svobodu slova stále ještě zaručuje naše Ústava. Co ty na to, Velký bratře?