Co je největší argumentační faul posledních let? Každý, kdo se neklaní směrem ke Kyjevu a neprojevuje dostatečné nadšení nad Zelenským, Ukrajinou a jejími vojenskými úspěchy, každý, kdo nepapouškuje ukrajinskou válečnou propagandu, je režimními politiky a žurnalisty automaticky onálepkován jako proruský. Co na tom, že jste s Ruskem nikdy neměli a nemáte nic společného, natož abyste Moskvě projevovali nějaké zvláštní sympatie, stačí, že spolu s Fialovým softtotalitním režimem nedržíte jeho orwellovské chvilky nenávisti k Rusku, a je vymalováno. Jste ruský agent, milujete Putina, a tím pádem jste – slovníkem plk. Foltýna – svině a zombie a zasloužíte oplotit za příkopem. Zdali to má být přímo v nějakém novodobém koncentráku, tento vyslanec vládní strategické komunikace zatím neříká. Ale co není, může brzy být. Jak snadné je vyfasovat nálepku ruského trolla jsem popsal už v květnu 2022:

Ruským trollem snadno a rychle

Pokud dosud používáte vlastní hlavu a nepapouškujete jednostrannou propagandu, kterou vám tluče do hlavy Česká televize a další média hlavního proudu, jste ruský troll.

Pokud si myslíte, že dějiny nezačaly ve čtvrtek 24. února tohoto roku ve čtyři hodiny ráno a že je správné brát také do úvahy vše, co tomuto datu předcházelo, jste ruský troll.

Pokud si myslíte, že Majdan proběhl v režii někoho úplně jiného než samotných Ukrajinců, jste ruský troll.

Pokud si myslíte, že Ukrajina je šachovnicí, na které jsou Ukrajinci namnoze pouhými figurkami, kterými postrkuje někdo jiný, jste ruský troll.

Pokud si myslíte, že na Ukrajině probíhá něco, čemu se říká proxy válka, neboli zástupná válka, konkrétně velmocenský spor mezi Spojenými státy a Ruskem, jste ruský troll.

Pokud si myslíte, že eskalace sporů na Donbase má více viníků, jste ruský troll.

Pokud si myslíte, že jedním ze spoluviníků je také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který v roce 2019 vyhrál volby s programem, že urovná situaci na Donbase i vztahy s Ruskem (stačilo uvést v život minské dohody), leč nic v tomto směru neučinil, jste ruský troll.

Pokud si myslíte, že na vyvrácení tvrzení o existenci ukrajinských ultranacionalistických sil nestačí konstatování, že Zelenskyj je židovského původu, ba dokonce, že je to odvádění pozornosti od podstaty věci, jste ruský troll.

Pokud nesdílíte nadšení ze Zelenského „televizní“ politiky, jež je sice navenek efektní, leč už od roku 2019 jí scházejí jakékoli výsledky, jste ruský troll.

Pokud si myslíte, že na Ukrajině se bojuje za všechno možné, ale určitě ne za demokracii, za Prahu či za Evropu, jste ruský troll.

Pokud si myslíte, že prezident jedné z nejzkorumpovanějších zemí světa není zrovna ten pravý, kdo má politiky jiných zemí komandovat, co mají a co nemají dělat, jste ruský troll.

Pokud nehrozíte spolu se zfanatizovaným davem směrem k Moskvě a nepředháníte se v kritických výrocích a nadávkách, jste ruský troll.

Pokud vám na domě nevisí modrožlutá vlajka a na facebookovém profilu nemáte žlutomodrou vlaječku, jste ruský troll. A když máte českou, jste ještě větší.

Pokud si myslíte, že soukromý majetek je nedotknutelný, i když patří někomu, kdo má ruský pas, jste ruský troll.

Pokud si myslíte, že politika sankcí se míjí zamýšlenými účinky, ba dokonce, že častokrát škodí více těm, kdo sankcionují, než těm, kdo jsou sankciováni, jste ruský troll.

Pokud si myslíte, že česká vláda má na prvním místě hájit zájmy českých občanů, a ne Bruselu, Washingtonu či Kyjeva, jste ruský troll.

Pokud si myslíte, že ukrajinizace České republiky a Evropské unie k ničemu dobrému nepovede, jste ruský troll.

Tento výčet je možné libovolně doplňovat.

Doufám, že už tomu rozumíte. Nebo je to celé jinak?

(16.5. 2022)

Nejparadoxnější na celé věci je, že naprostá většina z nás, kteří jsme nálepkováni coby proruští, samozřejmě uznává, že z hlediska mezinárodního práva je Rusko na Ukrajině agresor. Náš neodpustitelný „zločin“ ale spočívá v tom, že realitu chápeme ve všech jejích historických a geopolitických souvislostech. Máme totiž na výběr ze dvou možností.

Ta první je, že historie začala 24. února roku 2022 ve čtyři hodiny ráno, když Vladimir Putin vykouknul z oken Kremlu a řekl si: „Dneska by to šlo!“ Takhle ukrajinský konflikt pojímají pseudoliberální politici, naši i unijní, a s nimi spřažená média hlavního proudu.

Nebo poctivě bereme v potaz, to je ta druhá možnost, že všechny děje mají své příčinné souvislosti, historické i geopolitické, a ty ukrajinské začínají rozpadem Sovětského svazu a pokračují dělením Německa, dohodou 2 plus 4, rozhovory a ujednáními Bushe staršího s Gorbačovem, neutralitou samostatné Ukrajiny vetknutou do její ústavy, dědictvím prvního prezidenta Ruské federace, leč též opilce Borise Jelcina, rozšiřováním NATO na východ, doprovázeným mnoha opakovanými námitkami a protesty dalšího ruského prezidenta a předsedy vlády Vladimira Putina, poprvé na mírové konferenci v Mnichově v roce 2007, pozváním Ukrajiny a Gruzie do NATO Bushem mladším na bukurešťské konferenci v roce 2008, a to přes odpor západoevropských zemí, a v neposlední řadě, ba přímo na prvním místě kyjevským Majdanem a vším, co po něm následovalo.

Nebo si snad západní političtí stratégové mysleli, že Rusko bude do nekonečna přihlížet, jak si Západ dělá z Ukrajiny nástupiště k další politické, ekonomické a vojenské expanzi na východ? Už v únoru 2022 jsem o tom napsal tuhle glosu:

Ukrajinská protože aneb Malé osvěžení paměti 

Protože Evropská unie nutila Ukrajině nepřijatelnou asociační dohodu, ukrajinský prezident Janukovyč ji odmítl podepsat.

Protože prezident Janukovyč asociační dohodu s EU odmítl podepsat, nastal Majdan.

Protože nastal Majdan, vlády nad Ukrajinou se s podporou EU a USA zmocnily ultranacionalistické síly.

Protože se vlády nad Ukrajinou zmocnily ultranacionalistické síly, okamžitě přišly s návrhem na zrušení ruštiny jako úředního jazyka.

Protože ultranacionalistické síly přišly s návrhem na zrušení ruštiny jako úředního jazyka, začaly se východní ukrajinské regiony bouřit.

(Poznámka: Na východě Ukrajiny nežije proruské obyvatelstvo, jak nám už léta bulíkuje Česká televize, nýbrž miliony Rusů. A protože na východě Ukrajiny žijí Rusové, cítí s nimi Rusko sounáležitost.)

Protože se východní ukrajinské regiony začaly bouřit, poslala na ně ukrajinská vláda armádu.

Protože ukrajinská vláda poslala na východní ukrajinské regiony armádu, akcelerovaly tam separatistické tendence.

Protože akcelerovaly separatistické tendence, ukrajinská vláda namísto nabídky rozumné autonomie dál harašila zbraněmi a přitápěla pod kotlem.

Protože ukrajinská vláda dál harašila zbraněmi a přitápěla pod kotlem, došla po osmi letech Rusům na obou stranách hranice trpělivost.

A jsme tam, kde jsme.

(22. 2. 2022)

Dlužno ještě dodat, že za publikovaní tohoto textíku mě na Facebooku stihl ban a blokace, což asi zdaleka nejlépe charakterizuje atmosféru doby, kterou jsme prožívali, a v širších souvislostech to skvěle definuje způsoby vládnutí Fialova režimu a jemu posluhujících lokajů. Ostatně, jaká byla reakce české vlády a médií hlavního proudu, si můžeme připomenout hned. Napsal jsem o tom v červenci 2022:

Válečný Kocourkov

Nikde žádná střelba, nikde žádné bomby, nikde žádní vojáci. Přesto vykutálený kocourkovský předseda vlády z televizní obrazovky veřejnoprávní televize slabomyslně plká, rozverně pábí, bezostyšně lže, vyberte si, že jsme ve válce. Poplašná zpráva jak vyšitá!

Když dva dělají totéž, není to totéž. Stará Clausewitzova poučka říká, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky. Násilnými prostředky. Jinými slovy: Když něco nelze vyjednat, dohodnout či zprostředkovat diplomatickým jednáním, vezme se na to kanón. Dělá se to tak už od úsvitu věků.

Když Srbové neskákali, jak Američané pískali, vybombardovala jim letadla NATO nejen Bělehrad. Coby čerství členové NATO jsme téhle agrese byli součástí. Tehdejší prezident Havel to dokonce označil za humanitární akci. Co na tom, že vedlejším efektem bylo povraždění půl třetí tisícovky civilistů. Žádné krokodýlí slzy ale nikdo neronil. Billa ani Madlu politici ani novináři z válečných zločinů neobviňovali.

V tomto smyslu, totiž že válka je pokračováním politiky jinými prostředky, se na Ukrajině neděje nic jiného. Jiná velmoc si opět, jak už to velmoci, co je svět světem, dělají, násilnými prostředky vynucuje, co druhá strana nechtěla akceptovat u jednacího stolu. A nakonec si vezme ještě víc. Našich krokodýlích slz u toho ale pro změnu tečou celé potoky. Jenže když dva dělají totéž, je to totéž, i kdybychom si stokrát nalhávali že ne.

Ve vietnamské válce zahynulo půl druhého milionu lidí. Během irácké války přišlo o život podle některých odhadů až milion lidí. Genocidou to nikdo nenazývá. Dle údajů OSN oproti tomu zahynulo na Ukrajině během prvních čtyř měsíců trvání ruské agrese přibližně pět tisíc civilistů. V tomto případě ovšem politici ani novináři slovem genocida nijak nešetří. Trochu nepoměr.

Když přijedete do Kosova, nemůžete si nevšimnout, že na všech kandelábrech nevisí modré kosovské vlajky, nýbrž červené albánské. Vynucené odtržení Kosova od Srbska je ovšem v pořádku, dokonce i Česká republika se svojí mnichovskou zkušeností Kosovo uznala. A propos, Slovensko ne. Naši východní bratři si asi umějí spočítat, jaký by to byl argument pro jejich maďarskou menšinu. Stejně Španělé se svým Katalánskem a Baskickem.

Na Krymu uspořádali referendum. Pro připojení k Rusku hlasovalo více než 96 procent zúčastněných voličů při volební účasti 83 procent. Odtržení od Ukrajiny a připojení k Rusku následně odhlasoval tamní parlament. V tomto případě to ale nazýváme ruskou anexí a považujeme to za porušení mezinárodního práva. Prý musíme respektovat vůli ukrajinského lidu. Fajn. Proč ale stejně nerespektujeme vůli ruskojazyčného ukrajinského lidu na Krymu, na Donbase i jinde?

Na Ukrajině se prý bojuje za nás, za evropské hodnoty, za Prahu, vykřikují kocourkovští politici a stejně bubnuje i jejich mediální kamarila. Když to tam až do posledního Ukrajince nevybojujme, prý přijde Rus až do Prahy. Prostoduché občany z téhle masírky jímá děs. To nebezpečí je totiž strašné, protože za trest si od Rusa asi budeme muset kupovat jeho levný plyn. Strašná představa! A těmi evropskými hodnotami, za které tam bojujeme, jsou asi země rozkradená vlastními oligarchy dávno před válkou a největší korupce široko daleko? Ptám se jen abychom tomu správně rozuměli.

Největším zlem Sovětského svazu bylo, že do svých satelitů exportoval zločinnou totalitní komunistickou ideologii. A na její obranu vysílal tanky. Hrozí nějaký podobný ideologický export od současného kapitalistického Ruska? Není to už dávno jinak? Dementní ultralevičácké pokrokářské ideologie přece už řadu let importujeme ze Západu. Z toho Západu, který už dávno není tím Západem, ke kterému jsme kdysi vzhlíželi. Tyhle souvislosti kocourkovští politici i jejich režimní novináři přehlížejí jak jarní krajinu.

Stejně tak ani Rusko už není oním stalinským ani brežněvovským Sovětským svazem. Ne, nejsem naivní. Ani na vteřinu si o autoritářském ruském režimu nedělám iluze. Jen si úplně stejně nedělám iluze ani o jiných velmocech. Každá velmoc totiž hraje jen a jen na sebe. Vše ostatní jsou pohádky pro hlupáčky, kteří jim chtějí věřit, a příležitost pro užitečné idioty, kteří za cukřík panáčkují, jak jejich aktuální páníček píská. 

Tradiční disciplínou kocourkovských politiků rovněž je, že v první větě souvětí bojovně deklarují, že zastavíme odběr ruského plynu a ropy, a ve druhé se cítí dotčeni, že by Putin mohl kohouty zavřít. Ti samí, kteří se předhánějí ve vymýšlení dalších a dalších ekonomických sankcí – a ponechme pro tuto chvíli stranou, že jimi často škodí víc vlastním občanům –, se rozčilují, že i Rusko používá ve válce ekonomický nátlak. Tohle nevymyslíš!

Další oblíbenou mantrou kocourkovských je, že ruský plyn a ropu nechceme proto, že přece nebudeme Putinovi financovat jeho válku. To vše za situace, kdy si Západ ruské komodity nakupuje oklikou přes Indii či jiné asijské země a Putinovi válku financuje sama Ukrajina, neboť ta plyn z Ruska – válka neválka – odebírat nikdy nepřestala.

A takhle by se dalo pokračovat do nekonečna. Logiku v tom všem nehledejte. Raději si nachystejte svetry. A peněženky. V Kocourkově bude zima. A ceny úplně všeho poletí nahoru. Našim vlastním přičiněním. Kocourkovské politiky jsme si přece zvolili sami. Nebo snad ne?

(11. 7. 2022)

Ukrajinská válka, respektive reakce a postoje západních zemí jsou v naprostém protikladu k hodnotám, které toto společenství údajně vyznává. Ten dvojí metr nazírání na realitu, praktikovaný eurounijní i naší věrchuškou, je takřka k nepřečkání, zvláště pak pro nás, kteří si pamatujeme (stejné) propagandistické praktiky minulého bolševického režimu.

Evropské hodnoty neexistují

Žádné evropské hodnoty, jichž mají eurohujeři plnou hubu, neexistují. A pokud snad existují, pak jsou v naprostém protikladu ke všem elementárním zásadám humanismu.

V zemích Evropské unie se dnes zcela běžně uplatňuje kolektivní vina. Stačí, když máte jistou národnost.

Předsudečnou nenávist právní řád sice zapovídá, ale zcela běžně se provozuje. Přesně v souladu s principem dvojího metru.

Jsou diskriminování sportovci, umělci a další profese. Stačí jistá národnost.

V médiích se zcela běžně provozují chvilky nenávisti vůči vybraným zemím, respektive k jejím občanům. Přesně tak, jak to ve svém románu 1984 předvídal George Orwell.

Zase už se zabavuje majetek, přičemž důvodem je národnost dotyčného. Je to úplně to samé jako arizace majetku, kterou provozovali němečtí nacisté.

Cenzura je v plném proudu. Má jen trochu jinou podobu než za nacistů či komunistů. Její metody jsou dnes sofistikovanější. Tou nejzákeřnější je „shadow banning“ čili omezování dosahu na sítích.

Další metodou je ekonomická likvidace nepohodlných webů či médií.

Namísto informací šíří média hlavního proudu propagandu.

Režim už si zase libuje ve stíhání verbálních trestních činů.

Znovu vycházejí seznamy ideových nepřátel.

Tento text lze libovolně doplňovat.

(16. 6. 2023)

V únoru roku 2024 uplynuly dva roky od začátku ukrajinské války. Situace na bojišti, pro Ukrajinu nikterak příznivá, slepotu a hluchotu české vlády nijak neovlivnila. Profesor Nutella, Lipánek i Calamity Jane si dál vedli svou. Militaristické bakchanálie pokračovaly. Přibyly nákupy předražené munice. Ba dokonce se objevily úvahy, zdali na ukrajinskou frontu neposlat také naše vojáky. Ne nadarmo se o Fialově kabinetu říká, že je to zdaleka nejhorší vláda v historii Československa i České republiky.

České vládě kape z rukou krev

Člověk nemusí být kdovíjaký vojenský stratég, aby viděl, že po dvou letech válčení se pravděpodobnost vítězství Ukrajiny nad Ruskem limitně blíží nule.

Člověk nemusí být kdovíjaký ekonomický analytik, aby viděl, že západní sankce vůči Rusku nejenže nefungují, ale Rusko spíše posilují, neboť ho postrkují do spolupráce s Čínou, Indií a dalšími zeměmi, a naopak, že sankce daleko více poškozují firmy a obyvatelstvo západních zemí.

Člověk nemusí být kdovíjaký vizionářský politik či politolog, aby po dvou letech nesmyslného válčení viděl, že jediným správným řešení ukrajinské války je zastavení palby, příměří, mírové rozhovory, diplomatická jednání a nějaký kompromis, to vše za asistence a s garancí světových mocností.

V české vládě ovšem žádní vojenští stratégové, ekonomičtí analytici ani vizionářští politici či politologové nesedí, takže namísto čehokoli, co by bylo jen trochu rozumné a reagovalo to na skutečnou situaci na ukrajinském bojišti, dál a dál tihle vládní chciválkové papouškují válečnické mantry a hezky po militaristicku šturmují Českou republiku a spolu s ní nás všechny, co tu žijeme, blíž a blíž k rozpoutání nějakého širšího konfliktu.

Dennodenně přilévají olej do ohně nesmyslné války, která nikdy neměla začít, a když už začala, mohla raz dva skončit. Stačila jen trocha naší (západní) dobré vůle naslouchat také druhé straně. Jediným skutečným výsledkem téhle politiky jsou a budou další a další desetitisíce mrtvých, Ukrajinců i Rusů, vojáků i civilistů, miliony ukrajinských migrantů a rozvrácená země.

Totéž co o české vládě platí o generalitě české armády.

Namísto zájmů vlastní země se naše vládní a armádní (j)elita bijí za velmocenské a ekonomické zájmy Spojených států, sorošovských neziskovek a panáků z Bruselu. Vůbec jim u toho nedochází, že už dávno i z jejich vlastních rukou kape krev.

Nejhorší, co se může politikům stát, je, že uvěří vlastní propagandě a začnou ji považovat za realitu. Jenže pokud máte chybná východiska a vycházíte z cinknutých dat, vaše rozhodnutí nikdy nemohou být správná. Masivní mediální kampaň kolaborujících presstitutů z hlavního proudu českých médií na tom nezmění nic. Pouze se odsouvá den, kdy to praskne, ale ta katastrofa dříve či později nastane.

Ukrajinské dobrodružství americké politiky jednoho dne skončí – a klidně to může přijít prakticky ze dne na den podobně jako v Afghánistánu – a my v tom kvůli idiotské vládě zůstaneme trčet jako ten pověstný kůl v plotě. Bude to daň nejen za onu úplně nejpitomější vlastnost české politiky, totiž že vždy musíme být papežštější než papež, ale také za naši neochotu vyhnat neschopné amatérské politiky se zkrvavenýma rukama z vládních křesel dřív, než bude pozdě.

(28. 2. 2024)

Heslo „až do posledního Ukrajince“ se v roce 2024 začalo pomalu naplňovat. Zelenskému a spol. začal docházet lidský kanónenfutr. Žádný problém! Začnou se do zbraně povolávat čerstvě odrostlé děti. Ani západní válečníci nezůstali pozadu a vypouštěli kontrolní balónky s nápadem, že na Ukrajinu pošlou své vojáky. První s tím přišel francouzský prezident Macron. Také někteří naši válečníci se přidali. Psal jsem o tom před v květnu 2024 před volbami do Evropského parlamentu.

Obávejme se apoštolů smrti!

Proč se na Ukrajině bojuje? Protože Rusko chce její území? Protože Putin vykouknul 24. února 2022 ve čtyři hodiny ráno z okna Kremlu a řekl si, dneska by to šlo? Ale vůbec ne.

Je to jednoduché jako facka. Kdyby se NATO po konci studené války v rozporu se všemi psanými i nepsanými dohodami netlačilo na východ, žádná ukrajinská válka by nebyla. Válku nevyprovokoval Putin, ale agresivní ekonomická a velmocenská politika Spojených států amerických a tradičně idiotská politika Evropské unie. Stačilo, aby Ukrajina zůstala neutrální zemí, ostatně takový status měla ve své ústavě vepsaný po rozpadu Sovětského svazu.

Válečné operace na Donbase nezačaly ruskou invazí v roce 2022, ale již krátce po ukrajinském státním převratu, eufemisticky nazývaném Majdan, leč organizovaném americkou CIA. Nebo je snad normální, že pravidelná ukrajinská armáda i nepravidelné ultranacionalistické bojůvky tam už od roku 2014 bombardovaly vlastní obyvatelstvo? Je opravdu tak strašně nepochopitelné, že etnickým Rusům žijícím na východě Ukrajiny přišlo Rusko na pomoc?

Nyní západním strůjcům ukrajinského neštěstí teče do bot. Sankce proti Rusku nefungují, bojeschopní Ukrajinci docházejí, Rusové pozvolna postupují a ochota obyvatel západních zemí financovat tohle mocenské dobrodružství klesá k nule. A blíží se volby. V Americe i v Evropě. A tak se bije na poplach a ti největší političtí paskřivci vymýšlejí, jak a kde opatřit další nešťastníky k odeslání na ukrajinská válečná jatka.

Ukrajinský parlament narychlo mění zákon, aby do smrtícího kafemlejnku mohl povolat čerstvě odrostlé děti. Na Západě se vymýšlí, jak do zákopů vrátit Ukrajince, kteří ze své země uprchli, aby nemuseli umírat ani za Zelenského ani za americké obchodní zájmy. A ti úplně největší unijní političtí gauneři už do nesmyslné války, ke které jen při troše dobré vůle vůbec nemuselo dojít, lifrují na smrt vlastní vojáky. Že to může skončit třetí světovou válkou, je jim evidentně šumafuk. I na českém politickém dvorku se takoví falešní proroci vyskytují. Sami samozřejmě nenarukují, na smrt odešlou druhé.

Nic nového pod sluncem. Tahle slova už kdysi vložil do úst hlavní postavě svého slavného románu Jméno růže spisovatel Umberto Eco. Mistr Vilém z Baskervillu svému žákovi, novici Adsonovi, říká: „Obávej se, Adsone, proroků a těch, kdož jsou ochotni zemřít za pravdu, protože obvykle nechají spoustu jiných lidí zemřít s sebou, často před sebou a občas místo sebe.“ Tesat do kamene!

I my se máme čeho obávat. Ale ještě lepší bude, když tyhle nebezpečné apoštoly smrti vykážeme tam, kam patří. Do politického propadliště. Čím dříve, tím lépe.

(10. 5. 2024)

Mírových iniciativ, snažících se zprostředkovat ukončení bojů na Ukrajině, bylo několik. Velkou nadějí byla jednání v Istanbulu, jež se uskutečnila už krátce po vypuknutí konfliktu. Téměř vše bylo dohodnuto, ale pak se zjevil tehdejší britský premiér Boris Johnson a vše bylo jinak. Brána umírání pro statisíce vojáků i civilistů, ukrajinských, ruských i jiných, zůstala na další měsíce a roky otevřená.

Bílá nemoc Evropské unie

Jak se dá ukončit válka? V zásadě pouze dvěma způsoby. Buď jedna strana zvítězí a ta druhá se bezpodmínečně vzdá, nebo se v určitém okamžiku zastaví boje a u jednacího stolu se hledá nějaké kompromisní řešení. Taková jednání obvykle zprostředkovává nějaká třetí strana.

Maďarský premiér Viktor Orbán se vypravil nejprve do Kyjeva, kde jednal s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, a pak do Moskvy, kde vedl rozhovor s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. V Kyjevě i v Moskvě zjišťoval, za jakých podmínek by bylo možné ukončit ukrajinské válečné šílenství. Chtělo by se říct: klasická mírová mise. A reakce unijních i našich politiků?

„Viktor Orbán v Moskvě nezastupuje naše zájmy ani zájmy EU. Nemá ani žádný mandát vyjednávat naším jménem. Česká pozice je jasná: Putin je agresor, my stojíme na straně Ukrajiny,“ napsal Fiala na síti X. Jak to zařídit, aby Ukrajina zvítězila, Fiala neví. Ukrajinské mrhání lidskými životy ho ale evidentně netrápí.

A co vzkazuje šéf unijní diplomacie Josep Borrell? „Postoje Rady EU k ruské válce proti Ukrajině vylučují oficiální kontakty mezi EU a prezidentem Putinem. Premiér Orbán nedostal k návštěvě Moskvy žádný mandát od Rady EU.“ Tumáš, čerte, kropáč! Co na tom, že ruská armáda postupuje, s Putinem se nebavíme. Do ukrajinské černé díry musíme nasypat ještě více peněz a do smrtícího kafemlejnku lifrovat ještě více zbraní.

Byl jsem ještě kluk, když jsme se školou byli v královéhradeckém Divadle Vítězného února, dnes divadle Klicperově, na inscenaci Čapkova dramatu Bílá nemoc. Karel Čapek tohle protiválečné memento napsal v roce 1937 jako varování před nástupem německého nacismu. V témže roce natočil Hugo Haas také filmovou verzi, ve které si sám zahrál titulní roli doktora Galéna a roli diktátorského maršála svěřil Zdeňkovi Štěpánkovi.

Přesně tenhle dávný, více než půl století starý divadelní zážitek mi vytanul na mysli, když slyším reakce unijních politiků na Orbánovu mírovou iniciativu. A s ním i obava. Doktor Galén, usilující o mír, je totiž v samotném závěru Čapkova humanistického dramatu ušlapán davem válkychtivých fanatiků.

Už je to deset let, co se na Ukrajině v režii Spojených států amerických a za podpory Evropské unie uskutečnil státní převrat nazývaný Majdan. Každý si může sám odpovědět na otázku, zdali je na tom Ukrajina nyní, po deseti letech, lépe, nebo hůře, zdali se Ukrajincům žije snadněji, nebo obtížněji, zdali ukrajinské hospodářství ve spojenectví s USA a EU vzkvétá, nebo se hroutí. Já vím, namítnete: Válka! Ale ta je přece tragickým vyústěním Majdanu.

Můžeme také popřemýšlet, proč onen ozbrojený konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou vznikl. Zdali proto, že Vladimir Putin 24. února 2022 ve čtyři hodiny ráno vykouknul z okna Kremlu a řekl si, dneska by to šlo, nebo zdali ty tisíce a tisíce mrtvých a ta šílená válka, jež hrozí přerůst do mnohem širšího válečného běsnění, nejsou důsledkem právě všech těch předchozích dějů, na jejichž začátku byl Majdan. A klidně můžeme jít ještě hlouběji do historie, třeba až k podpisu smlouvy o sjednocení Německa a nedodrženým západním slibům, které tehdy padly.

Úspěšnost jakékoli akce se měří jejím výsledkem. A co je výsledkem politiky západních krysařů vábících Ukrajinu do EU a NATO? Nesmyslná bratrovražedná válka, rozvrácená země, zničené hospodářství a infrastruktura, zdecimovaná hřivna, oživený ukronacismus, statisíce mrtvých, miliony na útěku, vylidněná a rozprodaná Ukrajina, nenávratně ztracený Krym, ruská armáda na Dněpru, nesmyslné obchodní sankce, roztočená inflace, obnovená studená válka, paradoxně posílený Putin, přimknutí Číny k Rusku, dedolarizace, rostoucí vliv zemí BRICS, zaostávání EU…

Myslíte, že za těchto okolností zdecimovaná, rozkradená a na dlouhá léta dopředu zadlužená Ukrajina porazí Rusko na bojišti? To by byla ta první v úvodu zmiňovaná varianta. Nebo je daleko realističtější a pro samotnou Ukrajinu výhodnější varianta druhá, tedy příměří a hledání diplomatického východiska?

A do toho všeho přichází osamělý Viktor Orbán, nikoli nepodobný doktoru Galénovi, se svojí mírovou misí. Jaký bude jeho další osud? Doletí do dvacátých let 21. století Čapkovo dávné protiválečné memento a zvítězí zdravý rozum, nebo bude Orbán ušlapán davem válkychtivých fanatických unijních Borrellů a Fialů?

(7. 7. 2024)

V noci z 5. na 6. listopadu 2024 byl 47. prezidentem Spojených států amerických zvolen Donald Trump. Do Bílého domu se tak vrací politik, který ve své volební kampani deklaroval, že ukrajinský konflikt ukončí do 24 hodin. Jeho výrok samozřejmě není třeba brát doslova, je to řečnická nadsázka, ale i tak to nebude mít jednoduché. Už také proto, že odcházející Bidenova administrativa udělala vše pro to, aby jeho očekávanou mírovou misi co nejvíce ztížila. A ani Volodymyr Zelenskyj, jemuž řádný prezidentský mandát už dávno vypršel a který čím dál víc připomíná samozvaného diktátora, nad Trumpovým nástupem nejásá. Nicméně o tom, že Trump je naděje pro celý svět, naděje pro všechny lidi dobré vůle a na prvním místě největší naděje pro těžce zkoušenou Ukrajinu, není žádných pochyb.