Už zase platí: „Nesouhlasím s vámi, a proto udělám vše pro to, abych vám zavřel hubu.“ Proč to tak je? Protože ona tolik vzývaná liberální demokracie už dávno není ani liberální, ani demokracie. Naopak, máme tu zpátky naši starou známou, možná přesněji nechvalně známou diktaturu. I ta se ale změnila. Diktatura proletariátu se pod kuratelou liberální demokracie, co není ani liberální, ani demokracie, přeměnila na diktaturu menšin.

Jak to chodí v diktaturách? Nemusíte ani něco dělat, stačí, že něco „závadného“ říkáte. A už po vás jdou. Diktatury si přímo libují ve slovních trestných činech. Jenže likvidací svobody slova to začíná, znásilněním, omezením či likvidací dalších svobod to pokračuje a vězením a koncentráky končí. A je tak nějak jedno, zda se zrovna buduje socialismus nacionální, internacionální či multikulturní.

Vidíme to kolem sebe i dnes, kam se společnost pod dohledem unijních mocenských elit, které tu vládnou, posouvá. Něco řeknete, někdy třeba i jen plácnete, a jako vosy na rozlitou šťávu se na vás slétnou biřicové jediných správných pořádků a politicky korektní čistoty veřejného prostoru. Je to impresivní přehlídka: bolševické domovnice, elfové, předsedové uličních výborů, Tribuna, práskači, režimní novináři, udavači, Respekt, cenzoři, konfidenti, agresivní neziskovkáři. Možno dle libosti doplňovat. Podoby se mění, podstata zůstává.

Dřív jsme měli samozvance a ztroskotance, dnes máme populisty a extremisty. Dřív z Chalupářů zmizel Waldemar Matuška, dnes z éteru zmizí Michael Jackson. Dřív na filmové plátno nesměla Jiřina Jirásková, protože cosi podepsala, dnes tam nesmí Kevin Spacey, protože někomu před třiceti lety sahal na koleno. Dřív písničkáři Pepovi Nosovi rušil koncerty uvědomělý bolševik, dnes mu je ruší uvědomělý sluníčkář. Dřív jsme měli Československou televizi, jež nám do hlavy vtloukala bolševickou propagandu, dnes máme Českou televizi, jež nám do hlavy vtlouká eurobolševickou propagandu. Dřív děti zneužívali budovatelé zářných zítřků, dnes děti zneužívají klimatičtí alarmisté. Dřív nás nutili hrozit na Západ, dnes nás nutí hrozit na Východ.

Nelíbí se vám sebevražedná migrační politika Evropské unie? Udělají z vás xenofoba. Nelíbí se vám plíživá invaze islámu s jeho středověkými praktikami? Udělají z vás extremistu. Nelíbí se vám genderové šílenství? Udělají z vás homofoba. Nelíbí se vám miliarda vyhozená do vzduchu za prasečák? Udělají z vás nácka. Nelíbí se vám automatická implementace všech pitomostí, co nám posílají z Bruselu, a dovolíte si ostré přirovnání? Slétne se na vás rozhořčená aktivistická úderka. Co na tom, že ponejvíce připomíná shromáždění hajlujících občanů, kteří se dostavili vyjádřit loajalitu bruselskému vůdci.

Dovolíte si napsat, co jsem zrovna napsal já? Už se také vezete. Začíná to tím, že vás smáznou na Facebooku, a pokračuje vylučováním z veřejného diskursu na všech možných dalších frontách. Ano, je to už otřepaná fráze, ale svoboda slova buď je, anebo není. Jenže svoboda slova je, že něco řeknete a nikam se nevezete.